Karita Mattila

Karita Mattila, která se narodila ve finském Someru, absolvovala v roce 1983 Sibeliově akademii v Helsinkách, kde studovala zpěv u Liisy Linko-Malmio. Poté pokračovala ve studiu u Very Rozsa v Londýně.

Ještě v roce 1983 vyhrála první světovou soutěž Cardiff Singer of the World. V roce 1985 debutovala v Covent Garden v Královské opeře jako Fiordiligi v Mozartově Così fan tutte. V roce 1988 představovala Emmu v vůbec první televizní produkci Schubertových Fierrabras ve Vídeňské státní opeře. V roce 1990 debutovala Metropolitní opeře jako Donna Elvíra v Mozartově Donu Giovanni. V roce 1994 debutovala ve Španělsku jako Taťána v Čajkovského Evženu Oněginovi v Madridu a v roce 1996 debutovala v Paříži ve Wagnerově opeře Lohengrin a Verdiho Donu Carlosovi. V v roce 1998 Karita Mattila získala ceny Grammy za „nejlepší operní nahrávku“ s Mistry pěvci norimberskými a v roce 2004 za Jenůfu. V roce 1998 jí byla udělena cena Evening Standard Ballet, Opera a Classical Music za „mimořádný výkon roku“ za představení Elisabeth v Donu Carlosovi v Královské opeře.

V roce 2001 deník The New York Times vybral Karitu Mattilu jako nejlepší zpěvačku roku za jejíj výkon ve Fideliu v Metropolitní opeře a ve stejném roce byla nominována na cenu Laurence Oliviera za „mimořádný úspěch v opeře“. V roce 2004 získala další cenu Grammy za „nejlepší operní nahrávku“ v za Jenůfu. Mattilina newyorská vystoupení v Salome v roce 2004 a následná Káťa Kabanová inspirovala newyorský tisk k napsání: „Až se bude psát historie Metropolitní opery v době milénia, Karita Mattila si zaslouží vlastní kapitolu.“

V roce 2005 byla nejstarším americkým časopisem o vážné hudbě Musical America jmenována Hudebnicí roku 2005, který ji popisoval jako „nejvíce elektrizující zpívající herečku naší doby, takovou umělkyni, která obnovuje stárnoucí uměleckou formu a žene veřejnost do šílenství.“ BBC Music Magazine Karitu Mattilu označil za jednu z 20 nejlepších sopránů zaznamenané éry v roce 2007.[3] Celosvětové publikum Mattilu vidělo v Manon Lescaut v kinech v roce 2008. Salome a Toscu v Metropolitní opeře mohli diváci sledovat naživo ve vysokém rozlišení po celém světě v letech 2008 a 2009. V roce 2010 ztvárnila Karita Mattila v Opéra National de Lyon roli Emilie du Châtelet v monodrámatu Émilie Kaiji Saariaho; role jí byla věnována.

Obrovským aplausem byla odměněna za ztvárnění Kostelničky ve Metropolitní opeře v roce 2016.[4] V roce 2020 hrála parodii na sebe jako operní diva uvízlá ve Finsku v nové komiksové opeře Cosi fan Tutte. V prosinci 2020 byla Mattila vyznamenána Řádem finského lva, Commander první třídy.[5]

Diva je v Česku známa dlouhodobou spoluprací s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, se kterým měla profesionálně velmi vřelý vztah.[6] Poté, co v Helsinkách nazkoušeli Janáčkovu operu Káťa Kabanová, s ním vystupovala po celém světě,[7] v Praze poprvé v roce 2004 v roli Jenůfy na pódiu Rudolfina.[2] Právě s Bělohlávkem si také splnila svůj sen zpívat Kostelničku v Její pastorkyni, protože si vážila jeho detailní znalosti díla Leoše Janáčka. S radostí přijala nabídku zazpívat také na pražském koncertě s Českou filharmonií uspořádaném v roce 2016 u příležitosti dirigentových 70. narozenin.[7]

Ve Dvořákově síni Rudolfina zpívala také v roce 2018,[8] a to s hudebním tělesem PKF – Prague Philharmonia, které Jiří Bělohlávek založil pod názvem Pražská komorní filharmonie.[9]

• Strauss: Orchestrální písně; Čtyři poslední písně (DG)
• Strauss: Orchestrální písně (Sony Music Entertainment)
• Strauss: Hölderlin Lieder (Sony Music Entertainment)
• Sibelius Songs (Ondine)
• Grieg a Sibelius Songs (Erato)
• Lízátka; Canteloube, Villa-Lobos (Philips)
• Sydän Suomessa - Ze srdce Finska (Ondine), 1996, recitál s Ilmem Rantou (klavír); písně Toivo Kuula, Oskara Merikanta, Erkki Melartina, Yrjö Kilpinena a lidové písně.[15]
• Divoká růže (Ondine) s Ilmo Ranta. Lieder od Beethovena, Brahmse, Schuberta, Schumanna, Mahlera.
• Moderní portrét (Warner/Finlandia), 1995. Paul Hindemith Das Marienleben, cyklus písní pro soprán a klavír, op. 27; Dream Songs Aulis Sallinen; Mikko Heinio písňový cyklus Vuelo de Alambre

• Karita Live! (Ondine) kond. Jukka Pekka Saraste; Wagner, Verdi, Strauss, Gershwin
• Helsinský recitál (Ondine), Martin Katz (klavír); Duparc, Kaija Saariaho Quatre, Rachmaninov, Dvořákovy cikánské písně.

• Excellence - The Artistry of Karita Mattila (Ondine)

• Salome (Sony Music Entertainment)
• Káťa Kabanová (Fra Musica)
• Tosca (Virgin)
• Manon Lescaut (EMI Classics)
• Don Carlos (EMI Classics)
• Fidelio (DG)
• Die Meistersinger (Decca, DG)
• Simon Boccanegra (TDK)
• Jenůfa (Erato)
• Le nozze di Figaro (Sony Music Entertainment)
• Così fan tutte (Philips)
• Don Giovanni (Philips)
• Fierrabras (DG
• Der Freischütz (Decca)
• Scény z Goetheho Fausta (Sony Music Entertainment)

• Mozart: Requiem (DG)
• Beethoven: Symfonie č. 9 (DG)
• Šostakovič: Symfonie č. 14 (EMI Classics)
• Schoenberg: Gurrelieder (EMI Classics)
• Bernstein: Symphony no. 3 (Erato)
• Sibelius: Kullervo (BIS)
• Mendelssohn: Symphony no. 2 (DG)
• Schubert: mše Es dur; Mozart: Aria of the Angel, Laudate dominum (DG)

• Fever (Ondine)
• Best of Evergreens (Ondine)
• Karita's Christmas (Ondine)
• Songs To The Sea; Populární melodie od Lasse Mårtensona (2001) (Ondine)

• Galavečer Metropolitní opery Jamese Levina k 25. výročí (1996), DVD Deutsche Grammophon, B0004602-09

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karita Mattila na španělské Wikipedii.

• Článek na operalus.cz
• Rozhovor v Týdeníku rozhlas
• O roli Jenůfy v MET na rozhlas.cz