Fierrabras

Fierrabras (D 796; klavírní verze předehry op. 76) je hrdinsko-romantická opera Franze Schuberta o třech jednáních s mluvenými dialogy. Libreto napsal Josef Kupelwieser. Schubert složil operu v době mezi 25. květnem a 2. říjnem 1823[1]. Ačkoliv byla již uvedena na plakátech, k premiéře nakonec nedošlo a opera byla poprvé uvedena až v roce 1897 v dvorním divadle v Karlsruhe.

Fierrabras
Scéna z uvedení na Salcburském Festivalu v roce 2014
Základní informace
Žánrhrdinsko-romantická opera
SkladatelFranz Schubert
LibretistaJosef Kupelwieser
Počet dějství3
Originální jazykněmčina
Literární předlohaJohann Gustav Gottlieb Büsching: Buch der Liebe (1809)
Friedrich de la Motte Fouqué: Eginhard und Emma (1811)
Datum vzniku1823
PremiéraVídeň, 6. leden 1829 - pouze předehra
Karlsruhe, 9. února 1897
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V roce 1822 byl Franz Schubert vyzván, aby pro Divadlo U Korutanské brány (Theater am Kärntnertor) složil romanticko-heroickou operu. Tvorby libreta se ujal sám ředitel divadla Josef Kupelwieser. Námětem se stal epos o Fierabrasovi, jak byl podán v Knize lásky Johanna Gustava Gottlieba Büschinga (Buch der Liebe, 1809).[2] Dalším námětem bylo drama Eginhard a Emma (Eginhard und Emma, 1811). Dále se v schubertovské literatuře spekuluje o dalších vlivech, například epos Píseň o Rolandovi, drama Helminy von Chézy Emma a Eginhard (1817), nebo Calderónova hra La puente de Mantible. Detailní studium textu ale tyto vlivy vyloučilo.[3]

Schubert začal pracovat na opeře v květnu 1823. Práce byly přerušeny jeho nemocí, ale začátkem října 1823 operu dokončil. Mezitím se ale změnila situace v divadle. Nový impresário Domenico Barabaja najal italské pěvce a s velkým úspěchem uváděl Rossiniho opery. Po neúspěchu Weberovy opery Euryanthe dne 25. října 1823 byla již na plakátech oznámená premiéra Fierrabrase zrušena.

Poprvé byla uvedena předehra k opeře v roce 1829 ve Vídeňském Musikvereinu. Uvedení celé opery proběhlo až v roce 1897 ve dvorním divadle v Karsruhe (Hoftheater Karlsruhe, dnes Badisches Staatstheater Karlsruhe) pod taktovkou Felixe Mottla.

Další uvedení proběhla až na přelomu 20. a 21. století:

  • 1982: Divadlo Augsburg (režie a výprava: Filippo Sanjust)
  • 1988: Divadlo na Vídeňce (dirigent: Claudio Abbado, režie: Ruth Berghaus, později uvedeno ve Vídeňské státní opeře)
  • 1994: Opernhaus Wuppertal, Německo (dirigent: Peter Gülke, režisér: Friedrich Meyer-Ertel)
  • 2002: Oper Frankfurt (dirigent: Paolo Carignani, režie: Tilman Knabe)
  • 2002: Opernhaus Zürich (dirigent: Franz Welser-Möst, režie: Claus Guth)
  • 2014: Salcburský festival (dirigent: Ingo Metzmacher, režie: Peter Stein)

Osoby
Král Karel Veliký bas
Emma, jeho dcera soprán
Roland, rytíř bas nebo baryton
Ogier, francký vojevůdce tenor
Eginhard, rytíř na dvoře Karla Velikého tenor
Boland, maurský panovník bas
Fierrabras, jeho syn tenor
Florinda, jeho dcera soprán
Maragond, její společnice soprán
Brutamonte, maurský vojevůdce bas
franští a maurští rytíři a vojáci, dvorní dámy, dívky, lid sbor

Děj opery

Odehrává se na hradě krále Karla v křídle určeném ženám.

Král se svými rytíři je ve válce s Maury. Ženy a dívky zpívají neradostné písně. Emma, dcera Karla Velikého je roněž smutná, protože je tajně zamilovaná do rytíře Eginharda, kterého ale její otec odmítl pro jeho nerovný původ. Eginhard se objevuje a oznamuje králův návrat. Král s rytíři přijíždí do hradu, hrdinný rytíř Roland přivádí zajatce: syna maurského panovníka Fierrabrase. Na Rolandovu přímluvu král propouští Fierrabrase na svobodu a z obou válečníků se stávají přátelé. Král se rozhodl vyslat poselstvo do tábora Maurů s nabídkou míru. Podmínkou je ale přijetí křesťanství a uznání francké nadvlády. V poselstvu má být také Eginhard.

Emma předává Rolandovi věnec vítězství. Fierrabras v ní poznává dívku, do které se před lety v Itálii zamiloval. Svěřuje se Rolandovi a ten mu na oplátku sděluje, že tehdy v Itálii byl také a zamiloval se tam do Fierrabrasovy sestry Florindy. Roland doufá, že se při cestě mírového poselstva s Florindou setká.

Proměna - Noční zahrada pod zdmi královského paláce

Eginhard zpívá pod Emminými okny serenádu. Ta jej vpouští do své komnaty. Při odchodu je ale zpozorován a pronásledován zbrojnoši. Při útěku narazí na Fierrabrase, který jej ukryje a sám se vzdá strážím. Král považuje Fierrabrase za svůdce své dcery a nechá jej uvěznit.

Mírové poselstvo se vydává na cestu, slavnostní atmosféru ale hlavní hrdinové nesdílejí, neboť každý má své obavy.

Otevřená krajina za franckou hranicí

Rytíři krále Karla překročili hranice francké říše. Rolanda žene vpřed naděje, že znovu spatří svou milovanou Florindu. Eginhard se naopak nemůže smířit se svou zradou Fierbrasse a prosí Rolanda, aby jej nechal chvíli osamotě. Roland souhlasí, ale domlouvají si, že v případě nebezpečí Eginhard signál na roh. Eginhard zůstane sám v rozjímání, ale je záhy zajat maurskými vojáky.

Proměna - Palác maurského panovníka Bolanda v Agrimoreu

Florinda touží po Rolandovi a chce se vypravit do světa jej hledat. Její družka Maragond ji varuje, že takový čin by byl zradou maurské říše.

Před maurského vládce Bolanda vojáci předvedli zajatého Eginharda a ten se vládci přiznává, že ublížil jeho synovi Fierbrassovi. Je za to uvržen do vězení.

Franští rytíři opět porazili maurské válečníky a vstupují do Bolandova hradu a nabízejí mu mír, pokud přijme křesťanství a podrobí se králi Karlovi. Jako argument uvádějí fakt, že jeho syn Fierbrass přijal dobrovolně křesťanství. Boland smíření odmítá, zříká se svého syna a francké rytíře uvrhuje do vězení.

Florinda poznává svého milovaného Rolanda a rozhodne se rytířům pomoci, i kdyby ji to mělo stát život.

Proměna - vězení v hradní věži maurského vládce

Rytíři propadají beznaději, Roland touží po Florindě a Eginhard se druhům přiznává, že způsobil Fierbrassovo uvěznění. Tu se objevuje Florinda a poskytuje rytířům zbraně i návod k útěku. Rytíři jsou ale přemoženi a znovu uvězněni. Prchnout se podařilo pouze Eginhardovi.

Hrad krále Karla

Emma stále touží po svém milenci Eginhardovi. Přiznává se otci k své lásce a prozrazuje mu, že Fierbrass pouze chránil přítele a byl uvězněn neprávem. Král Karel jej osvobozuje a Fierbrass se vydává do boje za osvobození Karlových rytířů.

Proměna - vězení v hradní věži maurského vládce

Franští rytíři doufají, že Eginhardův útěk přivolá posily na jejich osvobození. král Boland ale nechává postavit hranici, na které má být upálen Roland. Florinda se otci přiznává ke své lácse k němu a prosí ho, aby směla zemřít se svým milencem. Boland svoluje.

Tu se ale objevují franští válečníci, které vedou Eginhard a Fierrabras. Porazí Maury ale Fierrabras zabrání Eginhardovi, aby zabil Bolanda, jeho otce. Vojáci Karla Velikého slavně vítězí, Boland přijímá křesťanství, dva páry milenců - Eginhard a Emma a Roland a Florinda jsou šťastně sezdáni. Fierrabras zůstává sám.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fierrabras na německé Wikipedii.

  1. DEUTSCH, Otto Erich. Franz Schubert : Verzeichnis seiner Werke in chronologischer Folge. Leipzig: Deutscher Verlag für Musik, 1983. 302 s. S. 194. (německy)
  2. BÜSCHING, Johann Gustav Gottlieb. Buch der Liebe. 1. vyd. Berlin: Hitzig, 1809. Dostupné online. Kapitola Fierrabras, s. 143–268. (německy)
  3. DENNY, Thomas. Vorwort zu Fierabras. In: Neue Schubert-Ausgabe. Tübingen: Internationale Schubert-Gesellschaft, 2011. ISBN 978-3936187281. Svazek Serie II, Bühnwerke, Fierrabras. (německy)
  4. RYTINA, Robert. Před premiérou operní rarity v Salcburku: Schubertův Fierrabras [online]. Opera+, 2014-08-13 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • DENNY, Thomas. Vorwort zu Fierabras. In: Neue Schubert-Ausgabe. Tübingen: Internationale Schubert-Gesellschaft, 2011. ISBN 978-3936187281. Svazek Serie II, Bühnwerke, Fierrabras. (německy)
  • DENNY, Thomas. Schubert’s Fierrabras und Barbaja’s Opera Business. Schubert : Perspektiven. 2005, čís. 1, s. 19–45. ISSN 1617-6340. (německy)
  • DIECKMANN, Friedrich. Fidelios Erben. Fierabras und das biedermeierliche Bewußtsein.. Oper heute : Ein Almanach der Musikbühne. 1985, čís. 8, s. 77. ISSN 0232-6191. (německy)
  • HARTWICH, Wolf-Dieter. Der christlich-islamische Konflikt in Schuberts Fierrabras. Kulturwissenschaftliche Aspekte des Librettos und seiner Vorlagen.. In: KOLLERITSCH, Otto. „Dialekt ohne Erde.“ Franz Schubert und das 20. Jahrhundert. Studien zur Wertungsforschung, 34.. Graz: [s.n.], 1998. ISBN 9783702402396. S. 150–175. (německy)
  • MARTIN, Christine. Die Particell-Entwürfe zu Schuberts Fierabras und ihre Bedeutung für den Kompositionsprozeß der Oper. Schubert : Perspektiven. 2005, čís. 1, s. 1–16. ISSN 1617-6340. (německy)
  • SPEIDEL, Liane. Franz Schubert – ein Opernkomponist? Am Beispiel des „Fierrabras“. Wien: Böhlau, 2012. 371 s. (Wiener Schriften zur Stilkunde und Aufführungspraxis). Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09. ISBN 978-3205786962. (německy) Původně dizertační práce Liane Redenbacher (jméno za svobodna): Warum war Franz Schubert als Opernkomponist nicht erfolgreich? Eine Analyse am Beispiel des Fierrabras. Wien 2007..
  • THOMAS, Werner. Bild und Aktion in Fierabras. Ein Beitrag zu Schuberts musikalischer Dramaturgie.. In: ADERHOLD, Werner. Franz Schubert. Jahre der Krise. 1818–1823. Arnold Feil zum 60. Geburtstag.. Kassel: Bärenreiter, 1985. ISBN 9783761807583. S. 85–112. (německy)
    • Otištěno také v publikaci Werner Thomas: Schubert-Studien. Lang : Frankfurt am Main u.a., 1990, ISBN 978-3-631-40687-8

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Fierrabras na Wikimedia Commons
  • RYTINA, Robert. Před premiérou operní rarity v Salcburku: Schubertův Fierrabras [online]. Opera+, 2014-08-13 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. (česky)
  • HILLENBRAND, Markus. Fierrabras [online]. Klassika : Die deutschsprachigen Klassikseiten, 2008-03-13 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. (německy)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.