Karenční lhůta

V České republice se karenční lhůta objevuje například v oblasti pojišťovnictví. Právní skutečnosti je v tomto případě často pracovní neschopnost a s ní spojené dávky. Dávky jsou však vypláceny nikoliv za všechny dny pracovní neschopnosti, ale jen za období následující po karenční lhůtě. Délka této karenční lhůty je stanovená v pojistné smlouvě.[2]

Další příklad karenční lhůty, která není dána smluvně, ale zákonem, se týkal nemocenské. Zde určuje lhůtu, po kterou nenáleží pracovně neschopnému náhradu za mzdu.[3] Tato doba trvá tři dny. Karenční lhůtu Ústavní soud původně zrušil v roce 2008,[4] aby po jejím opětovném zavedení další návrh na její zrušení v roce 2012 odmítl.[5][6] Až v roce 2019 bylo znovu legislativně rozhodnuto o zrušení karenční lhůty od 1. července 2019.[7]

V Evropské unii nemá karenční lhůtu přibližně polovina států (např. Belgie, Německo, Dánsko, Polsko a Slovensko). V ostatních státech se její délka pohybuje od jednoho do sedmi dnů.[6]