Karel Košvanec

Brána v koncentračním táboře

Košvanec, který byl povoláním železničář, žil v Nových Kopistech na Litoměřicku, a měl tři děti (nejstarší dcera Vlasta se narodila roku 1931). Během druhé světové války pracoval na železnici v nedalekých Bohušovicích nad Ohří. Právě tam směřovaly nacistické transporty Židů, kteří poté putovali do koncentračního tábora v Terezíně. Košvanec je během své práce na nádraží viděl a rozhodl se Židům nezištně pomáhat.

V letech 1942 až 1945 jim do terezínského ghetta pašoval potraviny, léky, cigarety a další zboží, a rovněž udržoval necenzurovanou korespondenci s jejich blízkými.[2] Část věcí pořizoval na černém trhu za cennosti, které mu Židé za tímto účelem dali, protože pouze ze svého by vše koupit nedokázal.[3] Do hlídaného tábora je pašoval pravidelně každý týden, někdy i dvakrát. Nebylo to však snadné. S nákladem vážícím někdy i desítky kilogramů se musel proplížit mezi strážemi. Někdy pašování trvalo i celou noc, během níž musel v zimě ležet na sněhu, jelikož nemohl odejít skrze stráž.[3] S jeho činností mu kromě manželky pomáhala i nejstarší dcera Vlasta. Sebe i celou rodinu tak vystavoval riziku trestu smrti, který by mu při odhalení hrozil ze strany nacistů.[4]

Košvanec zemřel v roce 1950 ve čtyřiceti devíti letech na zápal plic, aniž by se o jeho hrdinství mimo rodinu vědělo. Častá plížení do terezínského ghetta, která za války podstupoval, patrně podlomila jeho zdraví.[5] Část Židů zůstala s Košvancovou rodinou ve styku i po válce a na Vánoce jim posílali peníze. Jeho rodina však čelila v 50. letech kvůli pomoci Židům komunistickým represím, v jejichž důsledku se přestěhovala z Nových Kopist do Liberce. Košvancova manželka byla v roce 1957 ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzena k šestiletému odnětí svobody „za obohacování na úkor obětí fašismu a spekulace se zlatými předměty“, a trest nastoupila v pracovním lágru na Slovensku.[6] Košvancova dcera Vlasta strávila tři týdny ve vazbě a komunistický režim rodině zabavil dům a ostatní majetek.[3] Důvodem bylo udání závistivého souseda, který Košvancovy obvinil z údajného prodeje židovského zlata.[5]

Rodina Karla Košvance se dočkala rehabilitace až po roce 1990.[6] Městský soud v Praze tehdy v roce 1994 všechna obvinění proti Košvancovým zrušil. Jeho příběh a osobní statečnost během války byly odhaleny díky spolku Post Bellum, který v roce 2009 začal dokumentovat příběhy jeho dcery Vlasty a Evy Roubíčkové, židovské dívky, které Košvanec v Terezíně pomáhal.[4] V roce 2011 byl na nádraží v Bohušovicích nad Ohří odhalen památník Karlu Košvancovi. O dva roky později mu bylo in memoriam uděleno ocenění Spravedlivý mezi národy.[7] Dne 27. ledna 2014, tedy v Mezinárodní den památky obětí holocaustu, převzala jeho 83letá dcera Vlasta Rypáčková v Liberci při slavnostní ceremonii z rukou izraelského velvyslance Garyho Korena pro svého otce in memoriam pamětní medaili a certifikát k tomuto ocenění.[4]