Karel Kafka

Současné Kafkovo dílo je výsledkem vývoje, který trval několik desítek let. Vývoj směřoval od kubistických počátků k informelu, abstraktnímu malířskému směru, který byl u nás během normalizace označován jako projev krize buržoazní společnosti. Ve skutečnosti byl informel[9][10] v době svého vzniku jednou z mnoha reakcí na vyčerpanost formy závěsného obrazu. Obrazy Karla Kafky jsou charakteristické svou plasticitou, jsou vytvářeny až v sochařské rovině, kdy je definována reliéfní strukturální podstata bílé plochy. Karel Kafka využívá letitou zkušenost s využíváním fyzikálních procesů, které vedou k praskání a krakelování základního materiálu, ty pak doplňuje škrabáním, řezáním nebo jiným narušováním kresby. Pro Kafkovu tvorbu je příznačné opětovné nanášení mnoha vrstev lazurních barev. Barvy během tvorby opět vymývá a znovu maluje, přičemž tento postup kombinuje s dalšími technikami. Výsledné dílo tak bývá otiskem konkrétních zážitků do autorovy senzibility. Názvy svých děl považuje Karel Kafka za orientační. Názvy jeho obrazů by tedy pro diváka neměly být zavádějící.[11][12]

Autorovy obrazy posledního období vyzařují především pozitivní inspiraci, která se projevuje tlumením základní barevné škály v kontrastu s drobnými, ale o to výraznějšími barevnými akcenty, které v obraze dominují. Objevují se také složitější prvky lineární kompozice. Mezi obrazy nalézáme tematicky příbuzné dvojice či trojice. Karel Kafka dospěl k vlastnímu uměleckému výrazu rozvíjením informelní tendence, kterou přesahuje v rovině barvy. Prokládá své obrazy strategicky umístěnými prvky pestrých barev, které divákovu fantazii vybízejí k tvůrčí spoluúčasti.[13]