Karel Hladík (politik)

Narodil se 21. prosince 1831 v Praze-Starém Městě v dnes již neexistujícím domě čp. 728 jako syn obuvníka Josefa Hladíka (1799–1882).[3][6] (Některé zdroje uvádějí nesprávné datum narození 7. února 1831.)[7]

Absolvoval technická studia a pak roku 1850 nastoupil na železnici, kde působil téměř čtyřicet let. Pracoval u státních drah, pak u Jižní dráhy a Dráhy císaře Františka Josefa. Habilitoval se také jako soukromý docent strojnictví a železniční správy na pražské technice. V letech 1871–1878 zastával post ředitele Plzeňsko-březenské dráhy. Pak odešel na penzi. Publikoval odborné studie v oboru železniční dopravy. Byl předsedou spolku architektů a inženýrů v Praze a členem státní železniční rady.[2] Měl titul inženýra.[8] Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Hlk.[9]

Byl veřejně a politicky činný. Zasedal jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil doplňovacích volbách roku 1880 za kurii městskou v Čechách, obvod Karlín, Vyšehrad atd. Slib složil 30. listopadu 1880. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1885.[10] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Karl Hladík, majitel nemovitostí, bytem Karlín.[11]

Byl členem staročeské strany. Na Říšské radě zasedal v Českém klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci). Ve volbách roku 1891 kandidoval, ale nebyl zvolen. Mladočeské Národní listy tehdy v rámci vyostřené rivality se staročechy označily Hladíka za pasivního poslance, který nekomunikuje s voliči ve svém obvodu a který při hlasování upřednostňuje ohledy na rakouské ministry před zájmy českých voličů.[12][13]

Zemřel v prosinci 1895 v Karlíně. Pohřeb se konal od karlínského kostela na Olšanské hřbitovy.[5]