Karel Havlíček (ekonom)

Vystudoval obor pozemní stavby na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Promoval v roce 1992 a získal titul inženýra, v roce 1998 pak získal titul MBA na PIBS při Manchester Metropolitan University. Doktorské studium oboru ekonomika a management dokončil v roce 2004 na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze (získal titul Ph.D.), kde se rovněž na Fakultě financí a účetnictví v roce 2014 habilitoval na docenta.[3]

Karel Havlíček je ženatý a má dvě děti. Ve volném čase se věnuje rodině a je velkým fanouškem rockové a folkové hudby, o níž příležitostně píše články.[4][5] Hovoří anglicky, německy, rusky a částečně španělsky, francouzsky a čínsky.[6]

Od roku 2010 s manželkou rekonstruoval Památník Karla Filipa ze Schwarzenbergu v Českém Krumlově.[7]

V letech 1991 až 2001 byl ředitelem firmy Elcom. Následně v letech 2001 až 2007 pracoval na pozici obchodního ředitele firmy Sindat; v roce 2007 se stal jejím generálním ředitelem a od roku 2015 byl jejím majoritním vlastníkem s podílem 58 %,[8] a to prostřednictvím firmy F-Comp.[9] Skupina Sindat Group se zaměřuje především na textilní průmysl.[9] Před nástupem na vládní pozice na jaře 2019 odešel z funkce jednatele ve společnostech Sindat a SinBio a z dozorčí rady Tylexu Letovice.[9]

Dne 10. dubna 2019 oznámil premiér Andrej Babiš, že ho navrhuje do funkce ministra průmyslu a obchodu ČR.[19] Prezident Miloš Zeman ho následně dne 30. dubna 2019 do této funkce skutečně jmenoval, v úřadu tak vystřídal Martu Novákovou. Zároveň se stal místopředsedou druhé vlády Andreje Babiše pro hospodářství.[20][21]

Dne 20. ledna 2020 oznámil premiér Andrej Babiš, že má Havlíček nahradit Vladimíra Kremlíka ve funkci ministra dopravy ČR, poté co Babiš oznámil Kremlíkovo skončení ve vládě. Podle Andreje Babiše nemá jít o dočasné řízení, nýbrž trvalé, tudíž má Havlíček vést dva resorty.[22] Řízením Ministerstva dopravy ČR byl pověřen s účinností ode dne 24. ledna 2020.[23]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 byl z pozice nestraníka lídrem hnutí ANO 2011 ve Středočeském kraji.[24] Získal 22 592 preferenčních hlasů a byl zvolen poslancem.[25] Dne 19. října 2021 vstoupil do hnutí ANO 2011[26], jehož se stal v únoru 2022 prvním místopředsedou, když pro něj hlasovalo 82 z 93 delegátů sněmu.[27] Dne 18. února 2022 byl po několika neúspěšných hlasováních zvolen místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR.

Měsíčník Reportér v červnu 2019 poukázal v článku „Insolvence, dotace, kmenové buňky. Obchody pana ministra“ na sporné podnikání Karla Havlíčka v minulosti, které vyvolává pochyby.[28] V 90. letech začal podnikat v obchodu s elektronikou, pracoval ve firmě ElCom, kde později působil jako jednatel. Společnost ElCom skončila v březnu 2003 v konkurzu, který bývalí obchodní partneři označují za připravený podraz. V insolvenčním řízení skončil také výrobce umělého kamene Technistone, tehdy největší firma skupiny Sindat, kde Havlíček od roku 2007 působil jako generální ředitel.[29] Firma Technistone na sebe roce 2010 podala návrh na insolvenční řízení zároveň s žádostí o reorganizaci, která byla úspěšná, ale již s jinými investory než skupinou Sindat.[30]

Poté Karel Havlíček se skupinou Sindat investoval do holdingu SinBio zabývajícího kmenovými buňkami a biomedicínou. Holding v roce 2012 získal státní souhlas ke klinické studii a použití kmenových buněk u pacientů trpících amyotrofickou laterální sklerózou. Jako lékařská autorita vystupovala v této studii profesorka Eva Syková. Ze zákona jsou studie pro testované pacienty zdarma, ale pacienti obvykle platili sto padesát tisíc za jednu dávku buněk. Formálně šlo ovšem o „dar“. Účinnost léčby se neobjevila; pacienti vyléčeni nebyli. Vedení akademie věd, v jejímž objektu firmy holdingu SinBio prováděly studie, si nechal provést kontrolu za období od roku 2013 do počátku roku 2016. Na jejím základě pak vedení akademie konstatovalo, že Eva Syková manažersky i eticky selhala stejně jako někteří její kolegové. Podle této zprávy jednali spíš v zájmu soukromé firmy než veřejné instituce a zapříčinili postupné ovládnutí Bioinovy soukromými investory. Zpráva také uvádí, že firmy spojené s Karlem Havlíčkem zase například využívaly velmi drahé čisté prostory, ale platily za standardní, nebo že některé drahé přístroje nakupoval ústav, ale využívala Bioinova.[28] Kauza vešla ve známost také díky pořadu Reportéři ČT Obchod s nadějí.[31]