Karel Babánek

Byl synem vrchního báňského rady Františka Babánka a Albíny Babánkové-Janouškové. Rodina se postupně stěhovala z Březových Hor do Jílového a Jáchymova.[3]

Karel vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy,[4] určitou dobu působil jako notářský koncipient. V roce 1917 získal stálé zaměstnání jako právní úředník pražského magistrátu.[2] V roce 1932 byl penzionován.[5]

Byl dlouholetým členem básnického spolku Máj a zpočátku i Moderní revue.[6] Miloval přírodu, inspiraci získával na dlouhých procházkách do pražských zahrad, podél Vltavy i jinam. Žil samotářsky, neoženil se, hluboké přátelství ho vázalo k bratru MUDr. Františku Babánkovi (1871).[3][7]

V Praze IV bydlel na adrese Schody radnické 7.[8] Zemřel ve svém vinohradském bytě po dlouhé nemoci,[2] pohřben byl ve strašnickém krematoriu.[6]

Pěstoval zprvu zádumčivou dekadentní lyriku a pak impresionistickou poesii, v níž se silně přiblížil národní poesii. Z krátkých několikaslokových básní jímavě tryská citové bohatství, byť melancholické noty. Básník samotář se nikdy nedobral prudší výbojnější síly, jen časem svá tesknění a marná snění oživoval trochou ironie a jízlivého výsměchu.

—Jaroslav Kunc, Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1945. 1018 s. S. 17–18.