Karel Černohorský (politik)

Roku 1879 vystudoval reálné gymnázium ve Spálené ulici v Praze, pak práva. Roku 1884 získal titul doktora práv.[3] Od roku 1892 byl samostatným advokátem v Praze. V procesu s Omladinou hájil některé z obviněných.[1]

V 90. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách roku 1893 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Sušice) do Českého zemského sněmu. V řádných volbách v roce 1895 mandát obhájil, nyní za kurii venkovských obcí (volební obvod Železný Brod). Politicky patřil k mladočeské straně.[1] Zasedal také v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907 za obvod Čechy 004. Zasedal v poslanecké frakci Český klub. Na mandát rezignoval roku 1908.[4][5]

Byl aktivní i v komunální politice. Zasedal v pražském obecním zastupitelstvu i v městské radě. Od listopadu 1894 do listopadu 1895 působil jako vrchní ředitel pražského ústavu chudých. Byl také členem výboru Městské spořitelny a místopředsedou jejího ředitelství. Zastával rovněž funkci předsedy správní rady elektrických podniků. Na všechny funkce v samosprávě rezignoval v únoru 1909.[1][6]

Počátkem 20. století patřil mezi nejvlivnější pražské politiky a počítalo se i s tím, že by se mohl stát primátorem města. Důvodem k jeho náhlému odchodu z politiky byla korupční aféra, která propukla roku 1908. V ní čelil podezření, že si řekl o úplatek. V této takzvané rourové aféře měl Černohorský žádat po firmě Pražská železářská společnost o provizi za zprostředkování dodávky rour pro obecní vodovod.[7] Sám Černohorský to odmítal a své jednání označoval za nezištné.[6]

Byl rovněž majitelem velkostatku Křic (Chříč).[8]

Zemřel 31. prosince 1915 v Praze, pohřben byl na Vyšehradě.[8]