Kamerunská hora

Bazaltový až latitový stratovulkán leží v tropickém pralese na prekambrických metamorfitech pokrytých druhohorními až čtvrtohorními sedimenty. V okolí se nachází okolo stovky parazitických kráterů. Na jižním svahu se nachází satelitní štít Etinde (nazývaný také Malá Kamerunská hora, anglicky Small Mount Cameroon). Na úpatí jihozápadního svahu dosahují roční srážky přes 12 000 mm a patří mezi nejdeštivější místa světa[1].

Roku 1922 dosáhla láva pobřeží Atlantského oceánu a v roce 1999 se zastavila 200 metrů od pobřeží. Poslední z častých erupcí proběhla 4. února 2012. Předchozí erupce byly zaznamenány v letech 1650, 1807, 1825, 1838, 1852, 1865, 1866, 1871, 1909, 1922, 1925, 1954, 1959, 1982, 1999 a 2000.

Erupce sopky byla zaznamenána kolem roku 470 př. n. l. kartaginským mořeplavcem Hannonem. Jako první cizinec zdolal vrchol jamajský misionář Joseph Merrick někdy v letech 1842–1849. Z Evropanů se první na vrchol dostal britský cestovatel Richard Francis Burton spolu s německým botanikem Gustavem Mannem v roce 1861. Jako první cizinka na vrchol vystoupala britská cestovatelka Mary Kingsley v roce 1895. V současné době putuje k vrcholu 1 000–2 000 turistů ročně.