Pumpava

Pumpavy jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé, jednodomé nebo dvoudomé byliny s jednoduchými listy s palisty a přímou, vystoupavou nebo poléhavou lodyhou. Přízemní listy jsou nejčastěji uspořádány do listové růžice. Lodyžní listy mohou být vstřícné nebo střídavé. Čepele listů jsou nejčastěji zpeřeně členěné, řidčeji celistvé. Květy jsou pravidelné nebo lehce dvoustranně souměrné, pětičetné, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových vrcholičnatých, stopkatých květenstvích, obvykle připomínajících okolík. Stopka květu po odkvětu mění své postavení vůči ostatním květům a stopce květenství. Kalich i koruna jsou složeny z 5 volných lístků. Koruna je nejčastěji červená, růžová nebo modrofialová, řidčeji bílá nebo nažloutlá. Horní 2 korunní lístky jsou nezřídka tvarem, barvou a velikostí odlišné od ostatních. Mezi korunními lístky jsou přítomna přisedlá nektária. Tyčinek je 5 a střídají se s 5 sterilními staminodii bez prašníků, někdy redukovanými jen na šupiny. Semeník je srostlý z 5 plodolistů, obsahuje 5 komůrek a vyrůstá z prodlouženého květního lůžka. V každé komůrce je po 2 vajíčkách. Čnělka je zřetelně pětiklaná. Plod je dlouze zobanitý, poltivý (schizokarp), rozpadající se na 5 jednosemenných plůdků. Plůdky nesou nápadnou, spirálně stočenou paosinu pokrytou štětinami. Semena jsou elipsoidní, s hladkým nebo skulpturovaným povrchem.[1][2]

• 
  List pumpavy obecné
• 
  Druh E. rodiei s jemně členěnými listy
• 
  Detail květu E. cygnorum
• 
  Žlutokvětý druh E. hartvigianum

Rod pumpava zahrnuje asi 80 druhů.[3] Je rozšířen na všech kontinentech, zejména v oblastech s mediteránním klimatem. Centrum druhové diverzity je ve Středomoří, kde také roste v jednotlivých pohořích celá řada endemitů.[1][3] V České republice se stabilně vyskytuje jediný druh, pumpava obecná. Roste roztroušeně až hojně na světlých stanovištích od nížin do podhůří. Některé další druhy bývají zřídka zavlékány ze Středomoří, případně zplaňují z kultury: pumpava jeřábí (Erodium gruinum), pumpava malokvětá (E. neuradifolium), pumpava pižmová (E. moschatum) a pumpava zobanitá (E. botrys).[1]

Některé evropské druhy byly zavlečeny i do jiných oblastí světa, např. do Asie, do hor a jižních oblastí Jižní Ameriky či do jižní Austrálie.[2][4][5]

U pumpav jsou známa zajímavá přizpůsobení k šíření semen, představující kombinaci vystřelovacího mechanismu a hygroskopických pohybů. Na vrcholu plodů se z prodloužené, vytrvalé, dřevnatějící čnělky formuje zoban, který se za zralosti štěpí na 5 paosin. Tyto paosiny se při rozpadu plodu prudce svinují a jsou společně s připojeným semenem vystřeleny do blízkého okolí, řádově do vzdálenosti 30 cm až 1 metru. Paosina u druhů z podrodu Erodium má na vnitřní straně dlouhá vlákna a plůdky mohou být dále šířeny větrem, u druhů z podrodu Barbatum jsou na paosině tuhá vlákna, jimiž se plůdky přichycují na srsti zvířat.[6][3] Paosina je silně hygroskopická. Za sucha je svinutá do spirály, zatímco ve vlhkém prostředí se narovnává. Při střídavé vlhkosti tak dochází k pohybům, jimiž se plůdek posunuje po povrchu půdy. Tyto pohyby se uskutečňují řádově v časovém rozmezí od 20 minut u drobnosemenných druhů až po 2 hodiny u druhů s robustnějšími semeny, přičemž semeno se po jednom navlhčení posune řádově o 1 až 3 cm. Na vhodném místě se plůdek zachytí v půdním povrchu a vlivem spirálovitých pohybů se postupně zavrtává do země. Toto přizpůsobení má řadu výhod. Semena se tak chrání před hlodavci a mravenci, kteří je vyhledávají jako potravu. V mediteránním klimatu také lokalizace pod povrchem půdy zabraňuje vyklíčení semen po náhodném letním dešti, který bývá následován delším obdobím sucha. Navíc je prodlužována dormance semen, kterou zkracuje zejména vystavení vysokým a střídavým teplotám. Semena pak ve zvýšené míře klíčí např. při narušení půdního povrchu nějakou disturbancí, což souvisí s častým výskytem pumpav na narušených stanovištích. Také míra přežití semenáčků je u semen klíčících pod půdním povrchem vyšší než u semen spočívajících na povrchu.[6][7]

U jednoletého kalifornského druhu Erodium brachycarpum je známo, že vytváří semena ve 2 velikostech. Menší semena jsou schopna klíčit bezprostředně, zatímco větší mají prodlouženou dormanci.[6]

Některé endemické druhy jsou řazeny mezi kriticky ohrožené rostliny. Mezi nejohroženější druhy náleží Erodium astragaloides, jehož stávající populace na severozápadě španělského pohoří Sierra Nevada se rozkládá na ploše pouze 1 km², a rovněž Erodium hendrikii ze sz. Anatolie.[8]

Rod Erodium je členěn na 2 podrody, Erodium a Barbatum. Pumpavy lze od příbuzného rodu kakost rozeznat podle počtu fertilních tyčinek (5 u pupavy, 10 u kakostu) a většinou také podle zpeřeně členěných listů.[1][3]

• pumpava čapí (Erodium ciconium)
• pumpava jeřábí (Erodium gruinum)
• pumpava malokvětá (Erodium neuradifolium)
• pumpava Neilreichova (Erodium neilreichii)
• pumpava obecná (Erodium cicutarium)
• pumpava pižmová (Erodium moschatum)
• pumpava slézovkovitá (Erodium malacoides)
• pumpava zobanitá (Erodium botrys)[1][9]

Erodium reichardii

Některé druhy pumpav jsou pěstovány jako ceněné skalničky. Jedná se vesměs o druhy pocházející z horských poloh ve Středomoří. Pěstuje se např. Erodium alpinum, E. cheilanthifolium, E. chrysanthum, E. corsicum, E. daucoides, E. petraeum, E. reichardii, E. rupestre, E. glandulosum, E. manescavi a E. reichardii. Byly též vypěstovány různé okrasné hybridy a kultivary.[1][10][11]

• 
  Erodium × kolbianum 'Natasha'
• 
  Erodium × variabile
• 
  Erodium chrysanthum