Kajeput střídavolistý

Listy kajeputu obsahují olej, který je proslulý svými antibakteriálními a fungicidními vlastnostmi. Mezi početné terpenoidní obsahové látky patří například terpinen-4-ol, pinen, cymen, cineol, thujen, terpinolen, sabinen, aromadendren, myrcen, α-phellandren, viridifloren, α-terpinen, α-terpineol, limonen, δ-cadinen, β-phellandren, globulol nebo viridiflorol.

Detail květenství

Kajeput střídavolistý byl Evropany objeven výpravou kapitána Cooka roku 1770. Tenkrát byl kajeput skutečně použit k přípravě čaje, proto se mu dodnes v anglicky mluvících zemích říká čajový strom, tea tree. Botanik výpravy, sir Joseph Banks, odvezl listy do Anglie k dalšímu studiu.

Roku 1923 provedl A. R. Penfold, ředitel Vládního muzea technologie a užitých věd v Sydney, analýzu silice z listů kajeputu a zjistil, že její antiseptické účinky jsou 13× silnější než fenol, v té době univerzální standardní desinfekční přípravek.

S každou další studií se ukazovaly další možnosti využití oleje k léčbě kožních plísní, diabetických gangrén, popálenin i k ošetření drobných oděrek a k aromaterapii. V současnosti je čajovníkový olej běžnou součástí mnoha domácích lékárniček, přidává se do kosmetických přípravků pro lidi i zvířata.

Plantáž kajeputu v Austrálii

Kajeput se v současnosti ve velkém pěstuje na plantážích. Vysazuje se 30–40 000 sazenic na hektar. Protože z 1 tuny listů se vydestiluje asi 10 l oleje, hektarový výnos je asi 150–200 kg oleje za rok. Rostliny z plantáží nemají tak aromatickou vůni jako divoce rostoucí stromy.

Kajeput se dá pěstovat i v Česku, není mrazuvzdorný, takže může být venku jen přes léto. Zimovat může v zimní zahradě. Rozmnožuje se semeny nebo řízky.

Ve své domovině je to velmi houževnatý strom, chovatelé ovcí ho dlouhou dobu považovali za úporný plevel.

Čajovníkový olej byl testován jako netoxický pro lidi, zatím ale neproběhly žádné studie o jeho bezpečnosti pro zvířata. V USA se vyskytlo několik případů otravy i smrti koček po umytí šampónem, který obsahoval čajovníkový olej. Brzy po aplikaci oleje se u nich objevily neurologické příznaky, jako je nekoordinovaná chůze, slabost, svalové křeče a zvracení. U některých zvířat došlo k nevratnému poškození jater a ledvin.

Čajovníkový olej se používá i jako přípravek proti vnitřním (červi) i vnějším (blechy) parazitům, opět bez jakýchkoliv klinických studií. Kromě vnitřních otrav popsaných výše se vyskytly i případy chemických popálenin na kůži koček ošetřených čajovníkovým olejem.

Čajovníkový strom obsahuje látky podobné ženskému hormonu estrogenu, které podporují vývin ženských znaků a potlačuje činnost mužských hormonů. Jeho pravidelné užívání může dokonce ovlivnit vývoj lidského organismu. Zjistili to vědci z endokrinologického oddělení univerzity v americkém Denveru. U tří chlapců ve věku čtyř, sedmi a deseti let pozorovali výrazné zvětšování prsů. Sledovaní pacienti vykazovali jinak normální hodnoty hormonů a byli celkově zdraví. Jediným společným prvkem byl pravidelný kontakt s kosmetickými přípravky obsahujícími olej čajovníkového stromu. Podobné účinky byly zaznamenány i při pokusech s levandulí. Po několikaměsíčním vysazení těchto přípravků nežádoucí příznaky opět zmizely.[1]