Kachovská vodní elektrárna

Výstavba vodního díla na dolním Dněpru, jehož vzdutí by dosahovalo hráze Dněprogesu, bylo plánováno již před druhou světovou válkou. Výstavba proběhla v období výstavby velkých vodních děl na Volze a spolu s nimi byla zařazena mezi tzv. Velké stavby komunismu. Výrobou elektrické energie nemohla soupeřit s díly na Volze pro pětinásobně menší průtok Dněpru oproti Volze, význam však byl dán navázáním zavlažovacích systémů, přivádějících vodu do oblastí Jižní Ukrajiny a Krymu na hladinu Kachovské přehradní nádrže. Součástí projektu vodního díla tak bylo i vybudování vstupních regulačních systémů Kachovského a Severokrymského kanálu.

Práce za účasti 12 000 lidí probíhaly velmi rychle. V roce 1952 začaly výkopové a zavážecí práce na sypané hrázi.

30. března 1952 byl položen první kubík betonu do základů elektrárny.

10. června 1955 byl zprovozněn zdymadlový systém.

5. července 1955 byla zaplavena suchá jáma a přehrazen Dněpr.

18. října 1955 byla dokončena instalace první turbíny a ještě téhož roku bylo zprovozněno dalších pět jednotek a elektrárna dosáhla výkonu 300 MW.

Vodní dílo sestává z jednokomorové plavební cesty při levém břehu, zemní sypané hráze, přelivové přehrady se 24 poli a elektrárny se šesti vertikálními Kaplanovými turbínami, pracujícími na maximálním spádu 16,5 m. Hltnost elektrárny je 2 900 m³/s [1]a propustnost přelivů 21 400 m³/s.

Celková délka hrází je 3 850 m.

K roku 2019 je stanovený výkon elektrárny 335 MW a průměrná roční výroba 1,4 miliardy kWh[2].