Hadrosauridae

Žili především v pozdní křídě a hráli roli dominantních býložravců tohoto posledního období existence dinosaurů. Jejich pozůstatky jsou dnes známy z Asie, Evropy i Severní Ameriky. Patří mezi vývojově vyspělé ptakopánvé dinosaury a jejich předky byli dinosauři z příbuzenstva rodu Iguanodon. Tato čeleď se dělí do dvou podčeledí - Hadrosaurinae a Lambeosaurinae (kteří vykazují přítomnost hlavových útvarů vzhledu hřebenů nebo trubic). Největší zástupci této skupiny, jako čínský rod Shantungosaurus nebo severoamerický Lambeosaurus mohli dosahovat délky až 17 metrů a hmotnosti přes 10 (možná však až kolem 20) tun.[2] Dinosauři z této skupiny patří mezi nejlépe dochované zkameněliny této skupiny živočichů vůbec.

Jejich geografické rozšíření v období pozdní křídy bylo značné a zahrnovalo velkou část Severní Ameriky, Evropy i Asie.[3] Ačkoliv se jednalo ve velké většině případů o obyvatele severní polokoule, existují také fosilie druhů, obývajících pevniny jižního superkontinentu Gondwany. Zejména se jednalo o argentinské rody Secernosaurus, Willinakaqe a Bonapartesaurus. Velmi rozšířenou skupinou byli například lambeosaurini, známí z území několika kontinentů.[4]

Tzv. "dinosauří mumie" patří právě hadrosauridům, především rodům Edmontosaurus a Brachylophosaurus. U skvěle zachovaných jedinců, známých jako "Leonardo" (stáří 77 milionů let) a "Dakota" (67 milionů let) byly objeveny i obrysy vnitřních orgánů a svalstva nebo otisky kůže. Výjimečně se mohou dochovat i původní proteiny ve fosiliích těchto dinosaurů (např. u exempláře brachylofosaura s označením MOR 2598).[5] V některých případech je dochována textura kůže v trojrozměrném provedení a umožňuje také podrobný histologický výzkum.[6]

Neobvykle dobře dochovaný fosilní otisk kůže hadrosauridního dinosaura byl předběžně formálně popsán také koncem roku 2019. Exemplář s katalogovým označením YPMPU 016969 představuje otisk z boku (trupu) hadrosaurida a poskytuje cenné informace o stavbě a tloušťce kůže hadrosauridů i o jejím někdejším zbarvení a struktuře.[7]

Původně se paleontologové domnívali, že hadrosauridi byli výbornými plavci, kteří se ve vodě poháněli pohyby mohutného ocasu a k plavání jim sloužila i prstová blána, o jejíž přítomnosti zdánlivě svědčily některé fosilie. Dnes předpokládáme, že kachnozobí dinosauři byli téměř výlučně po suché zemi se pohybující obratlovci.[8] V roce 2008 bylo novým podrobným výzkumem zjištěno, že hadrosauridi z podčeledi Lambeosaurinae se pravděpodobně dorozumívali táhlými bučivými zvuky, které vydávali pomocí výrazných "hřebenů" na hlavě. Ty sloužily patrně jako rezonanční komory pro zesílení intenzity táhlých bučivých zvuků.[9][10]

Bylo také zjištěno, že tito dinosauři velmi rychle rostli, neboť z původní délky kolem 0,8 metru po vylíhnutí dosahovali dospělé délky kolem 9 a více metrů již během 7. nebo 8. roku života. Rostli tedy podstatně rychleji než například draví teropodní dinosauři tyranosauridi.[11] Jak ukázaly objevy sérií stop, někteří hadrosauridi pochodovali v "rodinných" stádech s různě starými (a tedy velkými) jedinci. Přečkávali také polární zimu. [12] Velkou úlohu v evolučním úspěchu této skupiny zřejmě sehrály zubní baterie hadrosauridů, umožňující velmi efektivní mechanické zpracování tuhé rostlinné potravy.[13] V roce 2017 byla publikována vědecká studie, podle které hadrosauridi na území dnešního Utahu v době před 75 miliony let pojídali s rozkládající se dřevní hmotou i velké suchozemské korýše, přičemž jejich pozření jim snad mohlo doplňovat vápník a další potřebné látky.[14][15] Dentální baterie hadrosauridů byly do značné míry unikátní a vykazovaly jistý stupeň dynamického pohybu.[16][17] Navzdory běžně tradovanému názoru se ramfotéka hadrosauridů nepodobala kachnímu zobáku a jejich označení "kachnozobí" dinosauři tak není příliš přesné.[18] Objev ze Španělska ukázal, že hadrosauridi žili ve skupinách s převažujícím množstvím mláďat a menším počtem plně dospělých jedinců.[19]

Výzkum histologie fosilních kostí mongolských hadrosauridů dokazuje, že u obřích druhů zřejmě evolucí došlo k nahrazení přerušovaného růstu kontinuálním, který vedl k dosažení obřích rozměrů u rodů, jako je Shantungosaurus, Edmontosaurus, Saurolophus a dalších.[20]

V roce 2020 byla publikována studie o identifikaci histiocytózy Langerhansových komůrek ve fosilních kostech hadrosaurida, formy benigního kostního karcinomu, známého i u člověka.[21] Objev fosilních obratlů s vetknutými fragmenty tyranosauřích zubů odhalil, že hadrosauridi pravděpodobně neměli meziobratlové ploténky.[22] Kachnozobí dinosauři obecně trpěli relativně vysokým výskytem kostních tumorů, které jsou jako jediné dobře zjistitelné i z fosilního záznamu.[23]

Zkamenělá vajíčka hadrosauridů jsou známá již dlouhou dobu. Patří mezi ně také oorod Stromatoolithus.[24]

Výzkum chemického složení zubů hadrosauridů z Utahu naznačuje, že stádní chování hadrosauridů do značné míry ovlivňovaly sezónní záplavy. Populace vzdálené od sebe pouze 5 až 15 kilometrů tak pravděpodobně využívaly jiné zdroje potravy ve své ekologické nice.[25] Obvykle tito dinosauři migrovali na vzdálenost maximálně kolem 80 kilometrů, nikoliv na celé tisíce kilometrů, jak bylo dříve některými badateli předpokládáno. Ukázal to výzkum izotopů stroncia u fosilií kachnozobých dinosaurů v kanadské Albertě.[26]

• Čeleď Hadrosauridae
  • Podčeleď Hadrosaurinae
  • Podčeleď Saurolophinae
  • Podčeleď Lambeosaurinae
    • Pochybné taxony
      • Arstanosaurus
      • Cionodon
      • Claosaurus
      • Diclonius
      • Dysganus
      • Mandschurosaurus
      • Microhadrosaurus
      • Orthomerus
      • Pteropelyx
      • Thespesius
      • Trachodon