Kašmírská koza
Kašmírská koza je nenáročné plemeno kozy domácí, z jejíž vlny se získává známý kašmír. Kromě tohoto plemene se k produkci kašmírské vlny chovají i další, příbuzná plemena koz.
Kašmírská koza | |
---|---|
Základní informace | |
Země původu | Pákistán |
Směr užitkovosti | srstnaté, (kombinované) plemeno |
Tělesná charakteristika | |
Hmotnost samce | 60 kg |
Hmotnost samice | 35-45 kg |
Výška † | 60-70 cm |
Tělesný rámec | větší |
Barva | bílá nebo černá |
Klasifikace a standard | |
Plemenná skupina | středoasijská kašmírová plemena |
† výška uváděna v kohoutku |
Popis
Kašmírská příze se dostala do Evropy a USA poprvé z Kašmíru, samotné plemeno však vzniklo někde ve střední Asii, možná i v Himálaji. Jsou to velmi nenáročné, odolné kozy, které mohou být celoročně na pastvě. Uši kašmírské kozy jsou dlouhé a svislé, bílá nebo černá srst je tvořena rovnými hrubými pesíky a velmi dlouhou, velmi jemnou a podsadou.
Kašmírská vlna se však dnes získává i v jiných oblastech jako např. v Íránu, Číně, Indii, velké chovy existují i v Austrálii a na Novém Zélandu atd. Aklimatizace kašmírských koz je obtížná a v jiných podmínkách neposkytují vlnu požadované kvality, uplatňují se tedy spíše jako kombinované plemeno, v podmínkách ČR se chová pro maso.
K získání vláken pro výrobu kašmírské vlny se srst kozy na jaře, když líná, vyčesává (v Íránu stříhá). Produkce vlny činí 200 – 400 g za rok, u kozlů až 500 g.
Vzhledem k tomu, že aklimatizace Kašmírské kozy nebyla v Evropě příliš úspěšná[1], lze se s ní v České republice setkat hlavně v zoologických zahradách. Vidět ji lze například v Zoo Olomouc, v Zooparku Vyškov, v Zooparku Chomutov nebo v Zoo Tábor.
Odkazy
Literatura
- FALTOVÁ, Milena, a kol Chov koz 1. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, s.r.o., 2000, 192 s. ISBN 80-209-0290-2.
Reference
- Koza domácí kašmírská [online]. [cit. 2015-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kašmírská koza na Wikimedia Commons
- Koza v ZOO Olomouc