Křesťanský komunismus

Jako křesťanský komunismus se někdy označují křesťanská hnutí, zastávající myšlenku společného majetku a v tomto smyslu komunismu, a to i když se tato hnutí sama označovala jinak.[1]

V Novém zákoně

Ježíšovo kázání opakovaně varuje před nebezpečím bohatství a lpění na majetku, pro něž někdy užívá hebrejský pojem mamon (např. L 16, 9 (Kral, ČEP). V Horském kázání vyzvedává chudobu Mt 5, 3 (Kral, ČEP) a v Lukášově verzi dokonce hrozí bohatým L 6, 20 (Kral, ČEP). V rozhovorech i podobenstvích radí rozdat majetek chudým Mt 19, 21 (Kral, ČEP) nebo i Mk 10,21 a Lk 12,33.

Skutky apoštolů líčí sdílení majetku v rané církvi ( Sk 2,44-45 a Sk 4, 32 (Kral, ČEP) a násl.). Nový zákon přitom nezrušil Desatero přikázání včetně zákazu krádeže (Ex 20, 15 (Kral, ČEP)) (srv. například J 10, 8 (Kral, ČEP). Současně píše Nový zákon o příchodu Božího soudu, kdy majetek pomine a nebude k ničemu. Ananiáš a Safira jsou potrestání za to, že lhali Bohu, ne za to, že si část majetku ponechali: pole "bylo tvé a mohl sis je ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého" (Sk 5, 4 (Kral, ČEP)). Vlastnění majetku pro osobní potřebu Nový zákon nepopírá.

V historii

O ideál společného vlastnění nezbytných potřeb se snažily mnišské řády, jejichž členové skládají slib dobrovolné chudoby. Přesto si kláštery časem získaly velký, i když společný majetek. Proti tomu se opakovaně stavěly reformy mnišství, nejdůsledněji tzv. žebravé řády a František z Assisi. O nové, radikální uskutečnění společného majetku se znovu pokusila husitská komunita v Táboře, rovněž z pohledu radikální eschatologie, očekávání brzkého konce, kdy majetek ztrácí smysl.

Současnost

Některé proudy teologie osvobození se snaží spojit tyto biblické akcenty s marxistickou teorií.[2] Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že křesťanský ideál společného majetku je vždy založen na dobrovolném vzdání se vlastnictví, kdežto revoluční teorie připouští i vyvlastnění násilné.

Pozice křesťanského komunismu je tak odmítána jak hlavním proudem marxismu, který je již od dob Karla Marxe vyhraněně ateistický,[3] tak i většinou křesťanských církví včetně římskokatolické, které nedobrovolné vyvlastnění pokládají za krádež, aniž by stejné hodnocení vztahovaly na způsob nabytí vyvlastněného majetku.

Reference

  1. ROTHBARD, Murray. Karl Marx: Communist as Religious Eschatologist. The Review of Australian Economics. 1991, Vol 4, s. 159, 166 a 179. Dostupné online [Portable Document Format, cit. 2008-01-18]. ISSN 0889-3047. (anglicky)
  2. Liberation Theology (Believe, Religious Information Source) Archivováno 14. 1. 2008 na Wayback Machine (anglicky)
  3. Rothbard, op. cit., s. 166
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.