Kúkai
Kúkai (japonsky: 空海; 27. července 774, Zencúdži, Šikoku – 22. dubna 835, hora Kója, prefektura Wakajama), často nazýván podle posmrtně přiděleného jména Kóbó Daiši (弘法 大師, Velký mistr mocného zákona), byl japonský buddhistický mnich, učenec, básník a zakladatel japonské buddhistické školy Šingon.
| Kúkai | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | 佐伯眞魚 |
| Narození | 774 Tado district |
| Úmrtí | 22. dubna 835 (ve věku 60–61 let) Kója |
| Místo pohřbení | Okunoin |
| Národnost | Japonci |
| Povolání | lexikograf, jazykovědec, básník, kaligraf, bhikkhu a filozof |
| Nábož. vyznání | Šingon |
| Rodiče | Saeki no Tagimi a Tamayorigozen |
| Rod | Nao Saeki |
| Příbuzní | Shinga a Saeki no Suzukimaro (sourozenci) Chisen (synovec) Shinzen (synovec) Enchin (synovec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Narodil se v provincii Sanuki na japonském ostrově Šikoku ve zchudlé aristokratické rodině. Studoval nejdříve v Japonsku a poté se vydal do Číny, odkud přinesl do Japonska učení jedné z čínských škol, která se stala v Japonsku známá jako Šingon. Jde o proud tzv. ezoterického buddhismu.
Kúkai je dále velmi ceněn pro obsáhlé dílo z oblasti kaligrafie (uspořádal katakanu, jednu ze dvou japonských slabičných abeced), (je mu přisuzováno autorství dokonalého pangramu iroha), literatury i inženýrství (je autorem zavlažovacích systémů, z nichž některé slouží dodnes).
Odkazy
Literatura
- EARHATR, H. Byron. Náboženství Japonska: Mnoho tradic na jedné svaté cestě. Praha: Prostor, 1998. ISBN 80-85-190-80-X.
- Velké postavy východního myšlení - Slovník myslitelů. Příprava vydání Ian P. McGreal; Autor kapitoly George J. Tanabe jr. Praha: Prostor, 1998. ISBN 80-85190-93-1. Kapitola Kúkai, s. 348–352.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kúkai na Wikimedia Commons
- (anglicky) Životopis Kúkaie
