Kálení Rafanů ve Veletržním paláci

Podle zprávy ČTK z 26. listopadu 2004 převzaté dalšími médii bylo účastníků akce šest, z toho tři byli členy umělecké skupiny Rafani. Podle prohlášení zveřejněného 1. prosince samotnými aktéry bylo účastníků pouze pět. Všichni zúčastnění prohlášení podepsali vlastními jmény a na rozdíl od veškerých aktivit skupiny Rafani nevystupovali jako kolektiv.[1] Připsání akce skupině Rafani proto bylo fakticky nesprávné. Vycházelo však ze žurnalistického zjednodušení, kdy část účastníků patřila k již známé umělecké skupině, a z provokativního charakteru akce, který připomínal její tehdejší strategie. V podstatě od prvních mediálních reakcí je proto kálení v Národní galerii Praha označovano jako čin skupiny Rafani.

Účastník akce a člen skupiny Rafani Marek Meduna, jehož vyjádření k akci zveřejnila 26. listopadu 2004 agentura ČTK[2] a převzala další média, nesdělil účel akce. Zpráva ČTK ji dávala do souvislosti s nesouhlasnými projevy vůči koncepci, kterou při vedení Národní galerie uplatňuje ředitel Milan Knížák, a připomněla akci umělecké skupiny PodeBal, která v roce 2002 nalepila z obou stran výlohy v přízemí budovy části cihlu tak, aby symbolizovala cihlu prolétající sklem. Za poškození výlohy bylo Národní galerií podáno trestní oznámení a požadavek na náhradu škody. Zprávy v médiích k události připojily charakteristiku uměleckých východisek Rafanů, k nimž patří provokace, angažovaná tvorba reagující na problémy společnosti, otevírání tabuizovaných a neřešených problémů.

V prohlášení, které 5 účastníků vydalo 1. prosince 2004,[1] své jednání označili za performanci „Bez názvu“, vyjádřili znepokojení stavem NG a nesouhlas s tím, jak ji Knížák vede, a prohlásili, že „názor na vedení Národní galerie a forma jeho vyjádření je osobní věcí každého občana,“ ovšem jde o státní instituci. Konstatovali, že „forma performance byla zcela jistě vulgární a samozřejmě překračovala meze slušného chování“, položili rétorickou otázku, proč je překročili, „ač nejsme exhibicionisty“, a postavili „tento způsob vedle způsobů chování ředitele NG“.

Magdalena Čechlovská v Hospodářských novinách v polovině prosince 2006 napsala, že se Rafani vykáleli „na protest proti podobě stálé expozice současného umění v Národní galerii“.[3] Média tuto akci připomínala při příležitostí dalších akcí skupiny i po dvou letech, přičemž ČTK uvedla, že někteří kritici a teoretici provokativní akce Rafanů oceňují.[4][5] Kritik Petr Volf v srpnu 2007 jmenoval akci ve Veletržním paláci ve stručném výčtu dvou akcí Rafanů[6] a připomněl, že skupina byla dvakrát nominována na cenu Jindřicha Chalupeckého.[7]

Sám Milan Knížák v lednu 2008 v rozhovoru o udělení ceny Národní galerie o skupině Ztohoven za vpašování mystifikačního jaderného výbuchu v Krkonoších do vysílání České televize řekl, že Rafani „nemají odvahu“ a při svých akcích opakovaně jednali tak, že „neriskovali nic. Šli se vykálet do Národní galerie, ale místo aby se postavili doprostřed sálu a sundali kalhoty, schovali se za panel.“[8] Stejnými slovy bagatelizoval význam jiné akce skupiny Rafani: „Můj scénář není ukradnout obraz, pečlivě ho zatavit a opatrně spustit do přehrady, aby se dal zase nepoškozený vytáhnout. Mají ho vzít, mrsknout ho tam a zničit. V tomhle směru má můj obdiv skupina Ztohoven. Ti se nebojí riskovat a jdou do toho i s vědomím možného trestu. To je ten atomový hřib, to jsou ti panáčci na semaforech. Rafani jsou pouze koncentrovanou srabárnou.“[9]