Jupiterův chrám (Damašek)

Národ Aramejců obýval oblast dnešního Damašku v době železné ještě před nástupem antiky. Nevytvořili společnou říši, ale byli rozptýleni do mnoha drobných království na Blízkém východě.[3] Aramejci uctívali boha bouře Hadada a chrám, jenž mu postavili, byl přímým předchůdcem chrámu pozdějšího, vystavěného Římany.[4]

Není přesně známo, jak chrám vypadal, ale předpokládá se, že jeho architektura nesla pro tuto dobu typické semitsko-kanaánské prvky, a že svým vzhledem mohl připomínat chrám v Jeruzalémě na chrámové hoře. K areálu stavby nejspíše náleželo zdí obehnané nádvoří, uvnitř se nacházela malá místnost pro konání bohoslužeb a součástí byla i výšková konstrukce připomínající věž, která měla symbolizovat boha bouře. V Národním muzeu v Damašku je vystaven jeden z kamenů, který se dochoval z původní stavby.[4]

Aramejský chrám měl stěžejní význam pro duchovní život ve městě až do roku 64 před n. l., kdy Damašek dobyli Římané. Za jejich vlády bylo rozhodnuto chrám přestavět, rozšířit a zasvětit Jupiterovi, tedy svému vlastnímu bohovi bouřek a blesků.[5] Návrhem přestavby byl pověřen sochař a architekt Apollodóros z Damašku.[6]

Jupiterův chrám v noci

Nový chrám vzbudil u obyvatel města nadšení. Ti obdivovali jeho architektonické ztvárnění a i skutečnost, že přes impozantní rozměry nové stavby se podařilo v mnoha ohledech zachovat kontinuitu s prvky semitské architektury původního chrámu. Původní obezděné nádvoří zůstalo takřka nedotčeno; v jeho středu stála svatyně s vyobrazením boha Jupitera.[5] Ve všech čtyřech rozích nádvoří vyrostly mohutné věže. V těch se konaly obětní rituály, což bylo v souladu se starobylými semitskými tradicemi, které předepisovaly vykonávání těchto rituálů na vyvýšených místech.[7]

Rozlehlost celého areálu naznačuje, že význam chrámu v hierarchii náboženských staveb ve městě byl značný.[8] Římský chrám, který se později stal jedním z center Jupiterova císařského kultu, byl reakcí Římanů na výstavbu židovského chrámu v Jeruzalémě. Přes svůj název však nesloužil pouze jedinému bohu, naopak se zde vyskytovaly projevy synkretismu, když byly konány obřady mnoha různým božstvům uctívaným v této oblasti; např. Hadadovi, Baal-Šaminovi nebo Dušarovi.[9]

V průběhu raného období římské nadvlády byl Jupiterův chrám často zvelebován a přistavován, protože se duchovním dařilo vybírat štědré příspěvky od bohatých občanů města.[8] Vnitřní nádvoří bylo dokončeno krátce po skončení Augustovy vlády v roce 14 n. l. To bylo posléze obklopeno ještě vnějším dvorcem, jehož součástí bylo i tržiště. Tento vnější prostor byl budován po etapách, jak finanční prostředky dovolovaly, a dokončen byl zhruba v polovině prvního století.[1] Z této doby pochází i monumentální vstupní brána. Na přelomu 2. a 3. století, tedy v době, kdy Římu vládl Septimius Severus, byla tato brána ještě výrazně rozšířena.[10]

Jupiterův chrám se po svém dokončení ve čtvrtém století stal největším římským chrámem v Damašku a byl velmi obdivován pro svou velikost a krásu.[11]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Temple of Jupiter, Damascus na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jupiterův chrám na Wikimedia Commons