Junior Wells

Junior Wells (* 9. prosince 193415. ledna 1998)[2], pravým jménem Amos Wells Blackmore Junior, byl americký bluesový zpěvák a hráč na harmoniku.

Junior Wells
Wells v roce 1983
Základní informace
Rodné jménoAmos Wells Blakemore Jr.
PřezdívkaGodfather of the Blues[1]
Narození9. prosince 1934
Memphis, Tennessee, USA
Úmrtí15. ledna 1998
Chicago, Illinois, USA
Příčina úmrtílymfom
Místo pohřbeníOak Woods Cemetery
ŽánryBlues
PovoláníHudebník
NástrojeHarmonika
Aktivní roky1950-1997
VydavateléStates Records, Chief Records
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

Dětství a raná kariéra

Ačkoliv se Amos narodil v Memphisu ve státě Tennessee, vyrůstal na druhé straně řeky, v Západním Memphisu, stát Arkansas. Hrát na harmoniku se již v 7 letech naučil od jiné budoucí legendy, svého bratrance Juniora Parkera. K tomuto období se váže známý příběh, kdy viděl mladý Wells prodávat harmoniku za 2 dollary, avšak u sebe měl pouze dolar a padesát centů. V obchodě tedy nechal své peníze, vzal harmoniku a utekl pryč. Po krátké chvíli byl chycen policií, když ho ale zaslechli hrát, jeden policista sám doplatil chybějících 50 centů a Wells byl propuštěn na svobodu.

Ve 12 letech se s matkou odstěhoval do Chicaga, jež je známo jako kolébka blues. Hned při příjezdu se seznámil s kytaristy Louisem a Davidem Meyersovými, se nimiž založil kapelu Three Deuces. S tou hráli po klubech a večírcích. Když se ke kapele připojil bubeník Fred Below, přejmenovala se na The Aces.

Vrchol kariéry

Junior Wells v roce 1996

Když v roce 1952 Little Walter opustil kapelu Muddyho Waterse, nastoupil na jeho místo Wells.[3] S toto kapelou hrál necelý rok, než byl povolán do armády. Když se z vrátil zpět do Chicaga, vydal několik sólových nahrávek s vydavateli States Records a Chief Records, mezi nimi i "Messin with the Kid" nebo "Little by Little, která se umístila na 23. místě v žebříčku Billboard RnB chart.

K největšímu zlomu v jeho kariéře však došlo ve chvíli, kdy se spojil s legendárním bluesovým kytaristou Buddym Guyem, se kterým poté hrál více než dvacet let. Spolu vystupovali v mnoha slavných Chicagských klubech, například v Chicago's premier blues hotspot. A nakonec v roce 1966 nahráli jedno z nejvýznamnějších alb bluesové historie - "Hoodooman Blues". Tím odstartoval svou úspěšnou kariéru, která trvala až do jeho smrti. Svým specifickým stylem zapůsobil na mladé fanoušky blues-rocku a v průběhu let stanul na jevišti po boku Van Morrisona, Erica Claptona a Rolling Stones, spolupracoval i s americkou rapovou kapelou Arrested Development.

80. a 90. léta

Přestože v 80. letech příliš nevystupoval, v roce 1990 se spojil s dalšími mistry bluesové harmoniky Jamesem Cottonem, Careyem Bellem a Billym Branchem a společně vydali kritikou velmi dobře přijaté album Harp Attack!. Své poslední album, Come On In This House, vydal Wells v roce 1997 a obdržel za něj W.C. Handy Blues Award.

V létě v roce 1997 mu byla diagnostikována rakovina, následovaná infarktem na podzim téhož roku, po kterém upadl do kómatu. Zemřel v Chicagské nemocnici na důsledky lymfomu dne 15. ledna 1998 ve věku 63 let.

Diskografie

(znakem † jsou označena alba, na kterých spolupracoval s Buddy Guyem)[4]

  • Hoodoo Man Blues † (1965)
  • It's My Life, Baby! † (1966)
  • Chicago/The Blues/Today! vol. 1 † (1966)
  • On Tap (1974)
  • You're Tuff Enough (1968)
  • Coming at You † (1968)
  • Live at the Golden Bear (1969)
  • Southside Blues Jam † (1969)
  • Buddy and the Juniors † (1970)
  • In My Younger Days (1972)
  • Buddy Guy & Junior Wells Play the Blues † (1972)
  • Live At Montreux † (1977)
  • Blues Hit Big Town (1977)
  • Pleading the Blues † (1979)
  • Got To Use Your Head (1979)
  • Drinkin' TNT 'n' Smokin' Dynamite † (1982)
  • The Original Blues Brothers (1983)
  • Messin’ With The Kid, Vol 1 (1986)
  • Universal Rock (1986)
  • Chiefly Wells (1986)
  • Harp Attack! (1990)
  • 1957-1966 (1991)
  • Alone & Acoustic † (1991)
  • Undisputed Godfather of the Blues (1993)
  • Better Off with the Blues † (1993)
  • Messin’ With The Kid 1957-63 (1995)
  • Everybody's Getting' Some (1995)
  • Come on in This House (1996)
  • Live at Buddy Guy's Legends (1997)
  • Keep On Steppin’: The Best Of… (1998)
  • Best Of The Vanguard Years (1998)
  • Masters (1998)
  • Buddy Guy & Junior Wells † (1998)
  • Last Time Around –- Live at Legends (1998)
  • Junior Wells & Friends (1999)
  • Every Day I Have The Blues (2000)
  • Calling All Blues (2000)
  • Buddy Guy & Junior Wells † (2001)
  • Best Of.. (2001)
  • Live at Theresa's 1975 (2006)

Odkazy

Související články

Reference

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.