Julian-Jurij Omeljanovyč Doroš

Julian Doroš se narodil 9. června 1909 v rodině rakouského celníka v Žydačevi. Později byl jeho otec převelen do Ternopilské oblasti a Julian strávil dětství v Kopyčynci. Počátkem dvacátých let se rodina Dorošových usadila ve Stanislavu, kde Julian absolvoval ukrajinskou střední školu. Tam se připojil k organizaci Plast, kde začal fotografovat. Od té doby si Doroš vedl fotokroniku plastunských táborů. Julian Doroš patřil k 11. sekci pojmenované po I. Mazepovi. Byl také členem Lvovského vojensko-průmyslového komplexu (1929), poddůstojník fotografie ekonomické zprávy Nejvyššího velení Plastu (1928–1930), oceněn pochvalným dopisem (1930).

V letech 1927 až 1932 studoval na právnické fakultě Lvovské univerzity. Život Juliana Doroše byl spojen s městem Vynnyky. Tady, žil společně se svými bratranci Ivanem a Tarasem v rodině svého strýce – spisovatele a učitele Antona Krušelnyckého, když studoval na právnické fakultě Lvovské univerzity. V té době A. Krušelnytskij vydával časopis Novi šljachy, který sdružoval ukrajinské básníky, avantgardní umělce, kritiky a architekty. Toto období výrazně ovlivnilo Dorošovo vidění světa a další tvorbu. Od té doby začala jeho pravidelná spolupráce s mnoha lvovskými ukrajinskými publikacemi („Dny“, „Život a znalosti“, „Kino“, „Světlo a stín“, „Ukrajinské zprávy“) a Molode žyttja, stejně jako v novinách Nedilja, kde byl spolueditorem.

Poté, co rodina Krušelnytských odešla na sovětskou Ukrajinu, měl Doroš problémy s bydlením a zaměstnáním. Přátelé mu nabídli práci fotografa a překladatele ve vědecké společnosti příznivců Huculů ve Varšavě, která každoročně sbírala etnografický materiál v Karpatech. Právě materiály shromážděné během práce Společnosti byly základem výstavy „Naše vlast na fotografii“ (1935), kterou uspořádala Ukrajinská fotografická společnost ve Lvově.

V předvečer druhé světové války provedl Jaroslav Pasternak (s Dorošem znám od dob společné práce v UFOTO) archeologické vykopávky u Halyče (Krylos), které na jeho pozvání natočil Julian Doroš.

V roce 1939 Julian Doroš spolu s Olexandrem Dovženkem a V. Sofronivovem-Levytským cestoval po Karpatech (Kosiv, Kuty, Kryvorivnja). V Zhabie se natáčela huculská svatba s párem, koňmi, pistolemi a střelbou.

Válečná léta pro něj byla neproduktivní, sotva pořídil pár rodinných fotografií.

Od roku 1946 začalo nové období v životě muže, který se vyznačoval řadou tvůrčích úspěchů. V letech 1956–1965 Julian Doroš působil jako fotograf katedry archeologie Institutu sociálních věd. Člen archeologických expedic ústavu. Jeho fotografie byly publikovány v pracích o archeologii, etnografii, lidovém umění, vystaveny na třech samostatných výstavách. Získal práci jako fotograf v historickém muzeu ve Lvově, pracuje na Katedře dějin technologie Lvovského polytechnického institutu, který jako jeden z prvních ve Lvově ovládal techniku barevné fotografie.

V roce 1956 na návrh I. Krypjakevyče na Katedře archeologie Institutu sociálních věd Akademie věd SSSR Julian Doroš založil fotografickou laboratoř, která tiskla ilustrace pro průvodce, alba, knihy (Historické pasáže ve Lvově atd.).

Po Julianu Dorošovi je pojmenována ulice ve Lvově.