Jozef Lietavec

Pocházel z rodiny zaměstnanců na pálffyovském panství v Bojnicích. Jeho otec zemřel nešťastnou náhodou při lovu. Jozef vystudoval gymnázium v Prievidzi, kde maturoval roku 1933. Od roku 1931 byl členem KSČ.[3] V meziválečném období byl funkcionářem komunistického mládežnického hnutí.[4]

Za tzv. slovenského štátu byl od listopadu 1939 do března 1940 vězněn za politickou činnost. Byl členem III. ilegálního vedení KSS. Slovenská tajná policie ho zatkla 22. července 1942. Byl vězněn v Ilavě. Odtud se mu společně s několika dalšími vězni podařilo během Slovenského národní povstání 1. září 1944 uprchnout a přejít na území ovládané povstalci. 17. září 1944 byl potom zvolen za člena ÚV KSS. Zasadal v hlavním povstaleckém štábu, se kterým po porážce povstání přešel od listopadu 1944 do hor.[5]

V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946.[6]

V letech 1945-1947 byl přednostou III. odboru pověřenectví vnitra pro otázky všeobecné bezpečnosti. V letech 1949-1951 působil jako předseda Krajského národního výboru v Nitře. Po požáru bojnického zámku toho roku se zasloužil o rozhodnutí o jeho rekonstrukci. V letech 1951-1954 byl pověřencem vnitra[7] a v této funkci se podílel na politických procesech v 50. letech. Významná byla hlavně jeho role v procesu s buržoazními nacionalisty, v němž byli k drastickým trestům odsouzení významní slovenští komunisté Gustáv Husák či Ladislav Novomeský. V roce 1953 rozhodl ÚV KSČ, že Lietavec má dodat materiály pro stíhání Husáka a spol. za jejich činnost v době Slovenského národního povstání, který měl k věci blízký vztah, protože v letech 1944-1945 vedl zpravodajský odbor povstaleckého pověřenectví vnitra, kterému tehdy předsedal právě Husák. Historik Jan Ryhlík upozorňuje, že Lietavec měl již tehdy během SNP s Husákem napjaté osobní vztahy. 23. června 1953 Lietavec potřebné dokumenty dodal, ale neobsahovaly žádné přímé důkazy o protistátním či zrádcovském jednání Husáka. 10. září 1953 proti Lietavec oznámil, že hlavní materiály již patrně v roce 1950 převzala Státní bezpečnost. V říjnu 1953 pak ještě vypracoval vlastní zprávu nazvanou Vyjadrenie o nepriateľskej činnosti Dr. Husáka. V ní Husáka obvinil ze spolupráce s ľudáky, sabotování povstání a jiných zločinů. Poukázal rovněž na údajnou protistátní činnost Husáka v době poválečné, kdy měl mařit usnesení vlády. Absenci písemných dokladů o těchto skutcích přičítal konspiraci bývalých členů StB, kteří byli spolu s Husákem nyní stíháni.[8]

V období let 1942-1954 zasedal v Ústředním výboru KSS. Výraznější politické funkce ztratil roku 1954. V letech 1954-1960 zastával post předsedy slovenského výboru Československého červeného kříže a pak v letech 1960-1968 byl předsedou slovenského výboru Československého svazu požární ochrany.[9][10]

V roce 1966 vystudoval PF v Bratislavě. Od roku 1970 do roku 1976 byl náměstkem ředitele pro kádrovou a personální práci v bratislavském podniku Slovnaft.[11]

Zemřel v srpnu 2011.[12]