Oskár Jeleň

Jeho otec byl vrátný v továrně. Oskár byl katolického vyznání. Vychodil obecnou školu s maďarským vyučovacím jazykem. Následně vystudoval gymnázium v Ružomberku a v Nové Pešti. Roku 1924 absolvoval učitelský ústav Turčianských Teplicích. V období let 1924–1925 prodělal základní vojenskou službu a absolvoval školu pro důstojníky v záloze. Působil pak jako pedagog na východním Slovensku. V období let 1930–1942 působil na učitelském ústavu v Prešově a v Turčianských Teplicích. Roku 1926 složil zkoušku z přírodovědy v Prešově. Roku 1937 absolvoval učitelské kurzy na Slovensku a ve Francii.[3]

Už jako učitel byl veřejně a politicky činný.[3] V roce 1942 byl z politických důvodů propuštěn z učitelské profese.[4] Od roku 1938 byl členem KSČ. V letech 1943–1944 působil za tzv. slovenského štátu ve vedení ilegální KSS na východním Slovensku.[5]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946.[6] Pak byl až členem Ústavodárného Národního shromáždění.[7] Po parlamentních volbách roku 1948 se stal poslancem Národního shromáždění zvoleným za KSS ve volebním kraji Košice. Na postu poslance setrval do roku 1954.[8]

V doplňovacích volbách v únoru 1955 byl zvolen do Slovenské národní rady.[9] V řádných volbách roku 1960 byl do Slovenské národní rady zvolen opětovně.[10] Mandátu se ale vzdal již roku 1961.[11]

V letech 1949–1952 zastával funkci náčelníka Hlavní politické správy Československé armády. V armádě dosáhl hodnosti generálporučíka.[4] V období 12. únor 1952 – 31. prosinec 1954 byl náměstkem Ministra národní bezpečnosti.[12] Řídil hlavní správu Pohraniční stráže a Vnitřní stráže, VI. správu ministerstva vnitra (vojenská kontrarozvědka) a správu civilní obrany a požární ochrany.[13]

V letech 1960–1967 byl velvyslancem ČSSR v Polsku.[14][4] Poté byl penzionován.[15] Podle dobových amerických depeší byl jeho nástup do této funkce vykládán jako kariérní sestup, který mohl odrážet rostoucí neshody mezi ním a jeho nadřízeným z Ministerstva národní bezpečnosti Karlem Bacílkem. Zprávy o řešení této neshody prostřednictvím jmenování na diplomatický post se objevily již v roce 1958. Už v roce 1956 přitom Jeleň ztratil post místopředsedy Sboru pověřenců, jenž zastával v letech 1955–1956, a ponechal si pouze portfolio pověřence vnitra i tu funkci pak ztratil roku 1960, kdy byl post pověřence vnitra zrušen.[16] Post pověřence vnitra navíc v této době neměl, kvůli omezení pravomocí slovenských orgánů centralistickou vládou, větší význam. V roce 1956 například Jeleň řešil, zda pověřenec vnitra bude mít kompetence v oblasti požární ochrany či archivnictví.[17]

Byl členem Ústředního výboru KSČ. Od roku 1955 také působil jako člen politbyra Komunistické strany Slovenska.[16] Do ÚV KSČ ho zvolil IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ a XI. sjezd KSČ.[18]

Jeho manželkou byla Ema rozená Marečková.[3]

• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, 1946
• Československý válečný kříž 1939, 1946
• Medaile Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941–1945[19], 1951 (SSSR)