Jozef Krnáč

S judem začal v 4 letech v kroužku v Bratislave pod vedením trenéra Adamova. Od 6 let se připravoval v Pozemních stavbách Bratislava pod vedením Miroslava Lipovského. Vrcholovou přípravu podstupoval v klubu Slávia STU pod vedením Rastislava Mezovského. Byl zaměstnancem Národného športového centra spadajícího pod MŠSR.

V slovenské seniorské reprezentaci se pohyboval od roku 1995. V roce 1996 se ještě jako junior na olympijské hry v Atlantě nekvalifikoval. V olympijském roce 2000 se pohyboval na kvalifikačních příčkách pro účast na olympijských hrách v Sydney, ale nedokázal vyladit formu na květnové mistrovství Evropy ve Vratislavi a po výpadku v úvodním kole se na olympijské hry nekvalifikoval. V závěru roku si spravil chuť vítězstvím na Akademickém mistrovství světa, kterým nastartoval úspěšný rok 2001.

V roce 2003 se výsledkově trápil. Důvodem bylo špatné financování slovenského sportu. Pro přípravu na olympijský rok 2004 si musel s trenérem Mezovským pujčit peníze ze soukromých zdrojů a slíbené peníze na přípravu dostali týden před začátkem olympiády.[1] Do formy se dostal v hodině dvanáct v únoru 2004, když skončil třetí na turnaji v Budapešti a v březnu dokonce vyhrál turnaj v Praze. Po květnovém mistrovství Evropy v Bukurešti se kvalifikoval na olympijské hry v Athénách. V úvodním kole porazil na ippon-wazari judistu z Nigeru. Ve druhém kole porazil na ippon technikou sumi-gaeši silného Španěla Óscara Peñase. Ve čtvrtfinále dostal po minutě boje do držení Alžířana Ammára Méridžu a zvítězil na ippon. V semifinále ho čekla jeden z favoritů Kubánec Yordanis Arencibia. V průběhu zápasu vhodně zvolenou taktikou přinutil v hře na pasivitu Kubánce k chybě (penalizace) a náskok na body udržoval do konce zápasu. V posledních sekundách zápasu okontroval riskujícímu Arencibiovi jeho ko-uči-gari na ippon. Ve finále se utkal s Japoncem Masato Učišibou a v tomto případě mu značná výšková převaha nepomohla. Od úvodních sekund byl o krok pozadu a po minutě boje v boji na blízko se nechal zápasnickým způsobem hodit na ippon. Získal stříbrnou olympijskou medaili. Jeho stříbrné olympijské medaili předcházel zajímavý příběh, když ho v Pireu dva dny před turnajem zachránil od útoku toulavým psem sparringpartner Libor Pulc.[2]

Od roku 2005 ho v přípravě provázela vleklá zranění. Po operaci kolen a ramene se nedokázala připravit na olympijskou sezonu 2008 a na olympijské hry v Pekingu se nekvalifikoval. Sportovní kariéru ukončil v roce 2010 s novými pravidly juda. Věnuje se trenérské práci.