Josef Zuzaňák

Za druhé světové války byl aktivní v odboji. Až do osvobození se ke konci války ukrýval v zahradním domku v Přerově.[2] V roce 1946 se uvádí jako zedník, tajemník okresního výboru KSČ a účastník domácího odboje, bytem Přerov.[3]

Po válce ho IX. sjezd KSČ zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V únoru 1951 vzal ÚV KSČ na vědomí zánik členství v ÚV k roku 1950.[4]

V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Olomouc. Zasedal zde do dubna 1950, kdy rezignoval a nahradil ho Oldřich Opletal.[5][6]

Po únorovém převratu se uvádí jako předseda krajského Akčního výboru Národní fronty.[7] V březnu 1948 byl zvolen předsedou Krajského výboru KSČ v Olomouci. Jeho spolupracovníkem se stal Josef Stavinoha. Ten vyvolával napětí v rámci lokálních kádrů KSČ a byl v lednu 1950 zatčen.[8] Tato aféra patrně ukončila i politickou kariéru Josefa Zuzaňáka.