Josef Voctář

Narodil se v Libni, vyučil se tesařem a provozoval v Libni tesařskou živnost.

Byl činný ve veřejném a spolkovém životě: stal se členem libeňské Občanské besedy.[1] Začal se angažovat také v komunální politice a stal se roku 1867 členem městského zastupitelstva.[2] Roku 1870 byl pak v obecních volbách zvolen starostou obce Libeň, v této funkci nahradil Jana Světa. Za jeho éry se Libeň v rámci probíhající průmyslové revoluce masivně průmyslově i stavebně rozvíjela a populačně rostla. Do své funkce byl opakovaně znovuzvolen.

Od roku 1879 zastupoval Libeň v karlínském okresním zastupitelstvu a byl účasten politických procesů správního připojení Libně k rostoucí Praze. V roce 1894 schválilo obecní zastupitelstvo, aby Libeň požádala u c.k. místodržitelství o povýšení na město, ale žádost byla o 2 roky později zamítnuta. V úřadu obecního starosty Voctáře roku 1894 nahradil Alois Cikánek. Roku 1897 je uváděn jako předseda Jednoty pro zbudování chrámu Páně v Libni usilující o výstavbu velkého obecního kostela.

Roku 1900 se opětovně stal starostou Libně, již povýšené "nejvyšším rozhodnutím" císaře Františka Josefa I. z 29. září 1898 na město. Úřad převzal po rezignovaném Antonínu Světovi,[3] který rok předním nahradil Aloise Cikánka, který spáchal sebevraždu. Účastnil se probíhajících jednání o připojení Libně k Praze, což se oficiálně stalo 12. září 1901, čímž zanikl také úřad starosty Libně.

Rovněž je uváděn jako majitel již zaniklé usedlosti Pekařka, v době jeho vlastnění usedlosti nazývané Voctářka. Byl nositelem Zlatého záslužného kříže s korunou.[4]