Josef Stanislav
Josef Stanislav (22. ledna 1897 Hamburk – 5. srpna 1971 Praha) byl český klavírista, hudební skladatel a publicista.
Josef Stanislav | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 22. ledna 1897 Hamburk |
Úmrtí | 5. srpna 1971 (ve věku 74 let) Mimoň |
Povolání | klavírista, hudební skladatel, hudební pedagog a sbormistr |
Nástroje | klavír |
Ocenění | Řád práce Státní cena Klementa Gottwalda |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Byl synem českého hudebníka Viléma Stanislava, který byl členem několika operních orchestrů v Evropě. Za jeho pobytu v Hamburku se mu narodil syn Josef. Rodina se vrátila do Prahy a syn absolvoval reálku v Praze. Od dětství se věnoval hudbě. Na Pražské konzervatoři studoval hru na klavír u Adolfa Mikeše, Romana Veselého a Karla Hoffmeistra, skladbu u Jaroslava Jeremiáše, J. B. Foerstra a mistrovskou školu u Vítězslava Nováka. Vedle toho navštěvoval i přednášky Zdeňka Nejedlého z hudební vědy.
Po ukončení školního vzdělání se věnoval sólové kariéře klavíristy a kompozici. Vedle toho byl nadšeným organizátorem. Založil spolek mladých hudebníků Nezávislí, který se stal i základním kamenem pozdějšího širšího hudebního sdružení Přítomnost. Z vědeckých pracovníků a hudebníků vytvořil Spolek vědomé spolupráce a pracoval i v celé řadě odborových sdružení. Byl sbormistrem pražského Hlaholu, Lukese a několika dělnických pěveckých spolků. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany a aktivně se podílel na její činnosti. V dělnickém hnutí pracoval pod trampskou přezdívkou Kerry Boy (čti Karel Boj). Byl členem Svazu divadelních dělnických ochotníků. Účastnil se letních táborů Jednoty nemajetných a pokrokových studentů.
Za německé okupace se podílel na založení pedagogické sekce Unie českých hudebníků a v jejím rámci vybudoval hudební školu. Zároveň pracoval jako člen ilegální skupiny KSČ a ke konci okupace byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru na Spořilově.
Ihned po válce začal pracovat ve vrcholných orgánech Revolučního odborového hnutí. Významnou úlohu sehrál i v komunistickém puči v únoru roku 1948. Stal se předsedou Akčního výboru Národní fronty Pěvecké obce české a Filharmonické jednoty a nemalou měrou se podílel na perzekuci komunistickému režimu nepohodlných hudebníků. V témže roce se stal profesorem na Akademii múzických umění v Praze pro obor lidové tvořivosti a později i ředitelem Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Významně se rovněž podílel na přetvoření Svazu československých skladatelů na vrcholný ideový orgán ovládající všechny složky hudebního života v tehdejším Československu.
Svůj bezesporu mimořádný talent dal zcela do služeb komunistického režimu. Po roce 1948 komponoval převážně masové písně, politicky laděné kantáty a sbory a dokonce i komorní a symfonické skladby nesly alespoň politicky laděné tituly. Za tyto zásluhy se stal v roce 1951 laureátem státní ceny a v roce 1957 byl vyznamenán Řádem práce.
Dílo (výběr)
Klavírní skladby
- Sonáta E-dur (1921)
- Sonáta e-moll (1929)
- Sonáta „To jsou vaši bratři“ (1944)
Komorní hudba
Orchestrální skladby
- Symfonické vypravování
- Rudoarmějská symfonie G-dur (1942)
Kantáty
- Píseň o Granadě (1936)
- Pochod úrody (1949)
- Matka země (1951)
- Stalin bohatýr (1952)
Pantomimy
- Pařížská komuna (1932)
- Hlasy nad tajgou (1933)
- Turksib (1933)
Písně a sbory
- Písně vítězství a práce (1937)
- Píseň jednotných odborů
- Píseň uhelných brigád
- Gottwaldova Ostrava
- Bubny míru (1951)
- S presidentem Gottwaldem (1951)
- Nejdražší jméno Stalin (1951)
- Se zpěvem a smíchem (1951)
- Zpátky ni krok (1952)
Literatura
- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
- Matějček, Koubková, Příhoda: Soupis vydaných skladeb a článků. Městská lidová knihovna, Praha 1961
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Stanislav
- Obrázky k tématu Josef Stanislav na Obalkyknih.cz
- Stručný životopis a foto
- Neoficiální stránky Mimoně
- Co je co?
- Skladby dostupné na Musicbase