Josef Samuel Bloch

Už v mládí byl nadaným studentem Talmudu, absolvoval rabínská a všeobecná studia na Curyšské univerzitě a Mnichovské univerzitě. V roce 1875 byl v Curychu promován na doktora filozofie. Působil pak jako duchovní v Rendsburgu, rabín v Kobylinu a českém Mostu. V letech 1877–1883 byl rabínem na vídeňském předměstí Floridsdorf. Trvale se usadil ve Vídni. Založil týdeník Österreichische Wochenschrift, který vycházel v letech 1884–1921 a který měl být protiváhou k listu Deutsche Wochenschrift Heinricha Friedjunga. V roce 1885 založil Rakousko-israelitský svaz. Snažil se informovat nežidovskou veřejnost o dění v židovské komunitě a vyvracet antisemitské teze, které šířili německonacionální a křesťansko-sociální kruhy. Hlásil se k židovskému uvědomění a odmítal asimilační tendence některých rakouských židů, kteří se identifikovali s německým nacionalismem. Zároveň odmítal i politický sionismus. V roce 1922 vydal své hlavní dílo, Israel und die Völker, ve kterém obhajoval židy před dobovými předsudky.[1]

Působil též jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kde usedl v doplňovacích volbách roku 1884 za kurii městskou v Haliči, obvod Kolomyja, Sňatyn, Bučač. Slib složil 4. prosince 1884. Mandát zde obhájil v řádných volbách roku 1885 a volbách roku 1891. Rezignaci oznámil na schůzi 22. října 1895.[3] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Dr. Josef Samuel Bloch, okresní rabín, bytem Floridsdorf.[4]

Do parlamentu byl zvolen za obvod s židovskou většinou, ale na Říšské radě vstoupil do poslaneckého Polského klubu a podporoval státoprávní polské nároky a koncepci haličské autonomie. Polštinu ovšem příliš dobře neovládal. Byl malé postavy a nevynikal jako řečník, byl ovšem zdatným polemikem. Ostře se opakovaně střetával s vulgárním antisemitským poslancem Ernestem Schneiderem. Proslulá byla taky jeho polemika s Augustem Rohlingem, který tvrdil, že v Talmudu jsou výzvy k rituální vraždě a že na toto své tvrzení může přísahat. Bloch ho pak nazval lhářem a Rohling Blocha zažaloval. Později Rohling žalobu vzal zpět. Bloch seděl v parlamentu poblíž českých poslanců a měl s nimi přátelské vztahy. Podporoval české školské požadavky. V roce 1919 přijel na návštěvu do Prahy a z galerie sledoval jednu z prvních schůzí československého Revolučního národního shromáždění. V této době odjel na kratší dobu s bratrem do USA. Uvažoval, že tam trvale zůstane, ale pak se vrátil do Vídně.[2]

Zemřel po krátké nemoci v říjnu 1923.[2]