Josef Rössler-Ořovský

Ve svých 12 letech roku 1881 založil spolu se svými spolužáky Bruslařský klub. Dne 13. března 1887 uspořádal jedny z vůbec prvních atletických závodů. Jako student měl ovšem sport zakázán, a tak si vytvořil pseudonym Ořovský.[3] Rössl je německy oř.

V roce 1887 také dostal z Norska brusle a dva páry lyží (Lyže objednal v podstatě omylem, neboť když si psal o ceník bruslí, připsal pod jméno „Bruslařský klub Praha“. To si v Norsku vyložili jako Bruslar ski klub – Bruslarův lyžařský klub – a ke katalogu bruslí přiložili i nabídku lyží.) Lyže vyzkoušeli se svým bratrem v noci z 5. na 6. ledna 1887 na Václavském náměstí.[4][5]

21. listopadu 1887 založil ski-klub. Jednalo se o první lyžařský klub v Evropě mimo území Skandinávie.

V roce 1893 založil I. Český lawn tennis club a Český yacht klub.

V roce 1895 se oženil[6] s Emílií Hořínkovou.

Dne 29. března 1896 řídil první derby Sparta–Slavia, ke kterému též přeložil první fotbalová pravidla.

V letech 1896 až 1897 spolupracoval s dr. Jiřím Guthem na možnosti založení Českého olympijského výboru (ČOV). To se jim zatím nepovedlo, zato byli úspěšní v založení České amatérské atletické unie (ČAAU). Tu jim rakouské úřady 8. května 1897 povolily. Prvním jejím předsedou byl dr Guth, druhým Rössler-Ořovský. O dva roky později se oběma pánům podařilo přes ČAAU svolat schůze a založit Český olympijský výbor. Zpočátku příliš nepracoval, založili jej tedy v lednu 1900 znovu. ČOV pak zajistil samostatnou českou výpravu na několika olympijských hrách i v období před vznikem Československé republiky.

ČAAV vytvářela své pobočky a sekce, které se postupně osamostatňovaly. Dne 21. listopadu 1903 byl z jeho iniciativy založen Svaz lyžařů Království českého. Jednalo se o vůbec první lyžařský svaz na světě. Roku 1906 se vytvořila Česká lawn-tenisová asociace, roku 1908 Český svaz hokejový, roku 1910 Ústřední svaz těžké atletiky, roku 1913 Český svaz šermířský.[2] V roce 1908 vznikl další orgán, Česká sportovní rada. Ta byla po léta protiváhou ČOV, jenže když se do jejího vedení oba jmenovaní dostali, oba orgány pozvolna splynuly.[2]

Po vzoru vodních skautů, se kterými se setkal ve Stockholmu, založil v Praze první český oddíl vodních skautů a položil tak základ českému vodnímu skautingu. V letech 1908 až 1912 se zasloužil o propagaci a zavedení kanadských „canoes“ v Čechách a tím položil základ pro rozvoj vodní turistiky. Roku 1913 spoluzaložil Svaz kanoistů království Českého. V roce 1917 byl zvolen starostou Junáka – českého skauta, později vykonával funkci místostarosty Svazu skautů a reprezentoval český skauting v zahraničí; mj. na mezinárodním skautském výboru prosadil posunutí termínů světových jamboree tak, aby nekolidovaly s olympiádami.[3] V roce 1930 byl oceněn nejvyšším skautským vyznamenáním, Řádem stříbrného vlka.

V říjnu 1918, při vzniku republiky organizoval a řídil Skautskou poštu, která zajišťovala kurýrní službu mezi vznikajícími státními orgány. Myšlenka na její zřízení se zrodila v jeho hlavě ještě před vyhlášením samostatného státu. Realizoval ji totiž 20. října 1918, když objednal prostřednictvím M. Knappa u firmy Kolmann na Vinohradech tisk skautských známek.[7] Byl totiž také vášnivým filatelistou a členem nejstaršího českého filatelistického klubu, jímž byl roku 1887 založený Český klub filatelistů.[8]

Zemřel v 63 letech a je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.[9]