Josef Pavlica

Pocházel z rodiny hospodáře v Hroznové Lhotě, kde navštěvoval českou národní školu, pak chodil na německou národní školu v dolnorakouském Lichtenwarthu. V roce 1871 nastoupil k c. k. polnímu dělostřelectvu a navštěvoval posádkovou školu v Lublani. V roce 1872 byl po smrti otce nucen armádu opustit a přešel do stavu záložníka. Věnoval se zemědělskému hospodaření. Od roku 1876 zastával funkci starosty rodné Hroznové Lhoty a předsedy místní školní rady. Ve funkci starosty setrval po dobu dvanácti let. Za jeho působení došlo v obci k výstavbě nové čtyřtřídní školské budovy. Obec mu udělila čestné občanství. Od roku 1877 byl též předsedou okresního silničního výboru, hodonínského hospodářského spolku a hospodářského spolku strážnického. Roku 1898 mu byl udělen Zlatý záslužný kříž s korunou. Podílel se na založení strážnického hospodářského spolku, akciového rolnického pivovaru a sladovny v Uherském Ostrohu. Měl zásluhu na převodu českého gymnázia v Uherském Hradišti pod státní financování.[2][4]

V 80. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1884 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Uherské Hradiště, Uherský Ostroh, Strážnice. Mandát zde obhájil i v zemských volbách v roce 1890, zemských volbách v roce 1896 a zemských volbách v roce 1902.[7]

V roce 1884 je v některých dobových zdrojích označován za ústavověrného (tedy provídeňského a nikoliv českého národního) kandidáta a popisován jako umírněný a vzdělaný Slovan, který se po svém zvolení nepřipojí k sněmovnímu českému klubu. Porazil tehdy skutečně českého národního kandidáta Sojáka. Jenže po svém zvolení oznámil, že do klubu českých poslanců vstoupí.[8] Podle historiografie ze 70. let 20. století byl Pavlica do voleb navržen Selským spolkem, který podporoval české státní právo, ovšem kritizoval přílišnou provládní tendenci Moravské národní strany (staročeské) a zastával tezi, že zájmy venkovského lidu mají na sněmu hájit především sami rolníci. Podobně se na sněm kromě Pavlici dostali i František Nosek a František Srbecký.[9] Podle publikace z roku 1888 zastupuje na sněmu autonomistickou (tj. Národní, staročeskou) stranu.[4] Ve volbách roku 1890 je uváděn jako staročech.[10] Ve volbách roku 1896 byl kompromisním kandidátem Moravské národní strany (staročechů) a Lidové strany na Moravě (mladočechů) a podporu mu vyslovila i Katolická strana národní na Moravě.[11] Ve volbách roku 1902 byl označován za českého kompromisního kandidáta, který porazil českého klerikálního soupeře Františka Chlebuse.[12] Měl kandidovat i v zemských volbách v roce 1906, ale jeho politickou dráhu ukončila smrt.[5]

Zemřel náhle na srdeční mrtvici v květnu 1906 v Karlových Varech, kde pobýval zhruba tři týdny v rámci léčby své jaterní choroby. Bylo mu 55 let.[5]