Josef Miloslav Rautenkranc

Narodil se 2. března 1776 v Hradci Králové.[1] Po absolvování základní školy a tamního gymnázia roku 1790 odjel do Prahy studovat filozofii, kde navštěvoval přednášky o českém jazyce od Františka Martina Pelcla a spřátelil se s profesorem matematiky Stanislavem Vydrou. Ten ho seznámil s významnými spisovateli tehdejší doby, jako byli Josef Dobrovský, Antonín Jaroslav Puchmajer či Václav Matěj Kramerius. Kromě toho se věnoval i studiu ostatních jazykům, těmi byly polština, ruština, francouzština a italština.

Po absolutoriu byl 30. března 1798 v Hradci Králové vysvěcen na kněze. 3. května téhož roku se stal kaplanem v Nebovidech,[2] odkud byl vyslán k farnosti v Církvici za účelem pastorace.[3]

Kvůli svému zdravotnímu stavu byl však dočasně poslán k odpočinku. V roce 1802 odešel zpět do Hradce Králové, tam požádal zdejšího biskupa o české přednášky v teologickém semináři. Jeho žádosti bylo vyhověno a byl tak jmenován českým profesorem.[4]

V letech 1803–1805 působil jako soukromý učitel prvních tří ročníků gymnázií v Jaroměři.[5] Později byl zaměstnán ve hlavní škole v Nových Dvorech u Kutné Hory,[6] od roku 1805 jako katecheta, v letech 1807–1812 jako ředitel, rovněž začal pracovat v rodinné knihovně u Jana Rudolfa Chotka z Chotkova.[7] Za jeho horlivost v oblasti vzdělávání byl často chválen a vyznamenán, například v roce 1811 českou státní vládou. 18. října 1812 byl jmenován farářem ve farnosti Sedlec u Kutné Hory. Tam také 22. července 1817 zemřel.[8]

Josef Miloslav Rautenkranc se proslavil zejména jako básník, byl nazýván českým Anakreónem.[9] Jeho básně se objevily v několika svazcích básní Antonína Jaroslava Puchmajera z let 1797 a 1798.[10] Poté se pod pseudonymem Miloslav Rautovský pokusil psát básně a příležitostné písně, a to jak ve světské, tak i duchovní. Rozsáhlou sbírku jeho básní vydal až v roce 1836 jeho přítel Vojtěch Nejedlý a byl to druhý svazek sbíraných básní Antonína Jaroslava Puchmajera.

Mezi jeho nejznámější básně patří Zpěv plesajících Čechův o slavnosti pokoje (1814, 1818 vyšlo v časopise Hlasatel český) a balada Poutnice (1818), přeložená balada Gottfrieda Augusta Bürgera,[11] který ji přeložil z angličtiny.[10]

Skládal též písně o českých vojácích („Na vlastenectví! Zpěv českých hrdinů 1813“, „Zpěv osady vojenské 1813“). Nejdůležitější jsou ale jeho pedagogická a kazatelská díla, kupříkladu jeho články Proč by se fungovaly v hlavních školách království Českého učitele také česky v Hlasateli českém (1818)[12] a Vlastenecké žádosti v Prvotinách (1815).