Josef Lippmann von Lissingen

Narodil se jako nejstarší ze tří synů pražského bavlnářského továrníka Filipa Lippmanna a jeho ženy Anny rozené Rosenbergové[4]. Od mládí se věnoval kupeckému povolání. Zabýval se podnikáním ve vlnařském průmyslu (v roce 1865 se uvádí jako velkoobchodník a majitel továrny na potiskování bavlny.[2]). Stal se členem vedení České živnostenské jednoty. Zapojil se do debat o zřizování živnostenských škol a sociální péči o dělnictvo. V roce 1857 založil v Praze banku Lippmann Söhne. Získal si značný věhlas a díky tomu ho živnostenský spolek po Leopoldu von Lämmelovi jmenoval svým zástupcem v pražské obchodní komoře. Členem obchodní komory byl od roku 1859.[1]

Angažoval se i politicky. V roce 1861 byl zvolen do obecního zastupitelstva Prahy za Staré Město.[1] V letech 1861–1863 zasedal ve sboru obecních starších.[2] Podílel se na debatách o výstavbě třetího pražského mostu a zřízení obecní plynárny. Byl též jedním z iniciátorů vzniku České eskomptní banky a usedl do její správní rady. Podobně se podílel na založení České zemědělské kreditní banky a České hypoteční banky. Podnikal též ve výstavbě železnic a zřídil si pobočku své firmy ve Vídni. Koncem 60. let zastával též funkci cenzora národní banky. Byl čestným předsedou měšťanského ostrostřeleckého sboru v Praze.[1]

Roku 1865 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Praha.[1] V zemských volbách v lednu 1867 zvolen nebyl, ale uspěl již v krátce poté vypsaných zemských volbách v březnu 1867, opět za kurii obchodních a živnostenských komor v Praze.[5] Volba byl ovšem zpochybněna a předána k posouzení.[6] Následně byla potvrzena.[7] Mandát obhájil v zemských volbách roku 1870.[8]

Zemský sněm ho 13. dubna 1867[1] zvolil i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo), za kurii obchodních a živnostenských komor. Opětovně ho zemský sněm do Říšské rady delegoval roku 1870. 10. listopadu 1870 složil slib.[9][10] Profiloval se jako německý liberál (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik).[3]

S manželkou Sofií Wittelshoferovou vychoval dvě dcery[11]. Po odchodu z parlamentu se stáhl do soukromí. Zaměřil se na sbírání uměleckých děl. Vilu čp. 1050 v Praze Bubenči (Pelléova 21) v sousedství Lannovy vily pro něj roku 1869 projektoval architekt Ignác Ullmann, vila byla zbourána roku 1970.

Lippmann zemřel ve Vídni v listopadu 1900.[3] Je pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově.