Josef Kroutil

Josef Kroutil se narodil 10. března 1879 do rodiny pololáníka v Koválovicích u Tištína (Haná, tehdy okr. Přerov) Josefa Kroutila a jeho manželky Marianny, rozené Matulíkové.[1] Po vystudování třebíčského gymnázia[5] sloužil u císařských drah např. v Třemešné u Krnova, kde se oženil s místní německou rodačkou Adelheid Krentschker.[6]

Začátkem světové války nastoupil na východní frontu, kde u ukrajinského městečna Staryi Sambir padl do ruského zajetí.[7] Po smrti rakouského císaře Františka Josefa I. vstoupil dne 18. července 1917 jako poručík mezi české „dobrovolce“, později nazývané legie. Za své věrné služby byl postupně povyšován a oceňován (celkem 17 různých vyznamenání). Stal se jedním z hrdinů bitvy u Bachmače,[8] účastnil se bitev v Penze, Bezenčuku,[9] Buzuluku,[10] atd. Josef Kroutil byl blízkým spolupracovníkem francouzského generála Janina, zmocněnce čs. vlády[11] a při známé transsibiřské anabázi se stal dočasným velitelem města Omsk (říjen 1918 - červenec 1919), kde v roce 1918 jako velitel záložního pluku potlačil bolševické povstání.[2] V dubnu 1920 velel největšímu transportu legionářů domů[12] – loď USS America vyplula 23. dubna 1920 a přepravila domů téměř 6,5 tisíce osob.[13] Na cestě navštívila loď Hong-Kong, kde 1. května sehráli muži 4. a 5. pluku fotbalové zápasy s reprezentanty Anglie a Číny, následně také Singapur, kde si oba pluky také zahráli s místními fotbalisty. V Suezském kanálu se mužstvo nejdříve přiotrávilo jídlem a následně loď narazila do lodi Morabo. Naštěstí se obé obešlo bez vážnějších následků. Legionáři dorazili do Terstu 7. června 1920. Od kapitána lodi V. Rinda obdržel po přistání osobní poděkování.[14] Sám v té době velel 4. československému střeleckému pluku Prokopa Holého (Velikého), který bezpečně přivedl zpět do vlasti.[15]

Ve své zemi se zapojil do budování nové armády a se 4. střeleckým plukem nastoupil k posádce v Hradci Králové.[16] V roce 1921 byl jmenován velitelem 6. hanáckého pluku[17] v Olomouci a povýšen do hodnosti plukovníka. Na přelomu let 1922/23 velel 15. pěší brigádě v Opavě a v letech 1923 – 1929 se stal velitelem 13. pěší brigády v Olomouci, kde také zakládal odbočku Nezávislé jednoty československých legionářů.[18][19] V roce 1921 pak byl v Olomouci zvolen předsedou místní Odbočky svazu československého důstojnictva.

V roce 1928 jej prezident republiky T. G. Masaryk jmenoval brigádním generálem. V letech 1929 - 1931 velel 8. divizi v Opavě, do roku 1934 se stal jejím velitelem v Hranicích na Moravě.[20] Generálové Sergei Wojciechowski a Ludvík Krejčí tehdy napsali k jeho kvalifikačnímu hodnocení: „Rozvážný, dobromyslný, otevřené povahy, těší se všeobecné oblibě. To přispívá k tomu, že u 8. divize v Opavě jsou sotva výjimky v kamarádských vztazích mezi nadřízenými a podřízenými, aniž by to bylo v neprospěch služby.“ Ve všech místech svého působení se zapojoval do místního společenského života a byl mezi lidmi oblíben.[21]

Za vrchol jeho vojenské služby je možné považovat 13. červenec 1933, kdy byl prezidentem republiky povýšen do hodnosti divizního generála.[22] Náčelník hlavního štábu branné moci generál Ludvík Krejčí ho tehdy pochválil slovy: „Dobrý divizní generál. Pokud to jeho zdravotní stav dovolí, bere se v úvahu pro velení armády.“ Snad i proto s ním bylo v roce 1934 zahájeno kvalifikační řízení kvůli možnému povýšení do hodnosti armádního generála.

Zemští vojenští velitelé a velitelé divizí Československé armády se 27. dubna 1934 sešli s prezidentem T. G. Masarykem na Pražském hradě a společně se vyfotografovali (gen. Kroutil stojí druhý zprava).[23]

Generál Josef Kroutil byl společenský člověk, aktivně se účastnil života v různých částech Moravy. Pro svou oblibu byl často srdečně zván a vítán různými spolky a organizacemi, proto také býval častým "protektorem" různých významných regionálních událostí, např. Leteckého dne v Moravské Ostravě,[24] oslav 20 let sportovního klubu SK Olomouc,[25] lyžařských závodů ve Starém Města pod Kralickým Sněžníkem,[26] střeleckých závodů [27] či jezdeckých soutěží [28] v Hranicích. V roce 1930 se stal např. čestným předsedou tenisového klubu ČLTK Olomouc,[29] v roce 1932 pak místopředsedou Ústředního spolku pro péči o nezaměstnané v Hranicích.[30] Angažoval se také jako člen v olomoucké vlastenecké "stolové" organizaci Fregata,[31] která finančně podporovala české spolky, charitativní aktivity a různé druhy akcí národního uvědomění (např. instalaci pamětních desek a soch českých vlastenců a hrdinů).

Hrob na hřbitově v Koválovicích u Tištína

Po úspěšném absolvování přípravy se však dostavily zdravotní potíže a musel následovat nástup na zdravotní dovolenou. Zdraví se však nelepšilo, takže 1. prosince 1935 odešel do výslužby. Zanedlouho na to (22. ledna 1936) v Opavě ve věku nedožitých 57 let umírá.[32] Pohřební obřady se uskutečnily jak v jeho milované Opavě, tak i v rodných Koválovicích, kde byl za účasti 7 000 smutečních hostů uložen do rodinné hrobky. S „tátou“ Kroutilem, jak mu mnozí říkali, se kromě rodiny přišly rozloučit státní i regionální osobnosti tehdejšího vojenského i společenského života, ale i mnoho vojáků, kamarádů a bratrů legionářů.[33]

Jeden z účastníků smutečního rozloučení pronesl tato slova: „Bylo jedno, zda to byl civilista, vážená osoba nebo člověk z ulice, Němec nebo Čech – všechny rozdíly byly tentokrát odloženy nebo přinejmenším vedlejší. Společně byly nyní jejich myšlenky zaměřeny na neobyčejně populárního druha, spoluobčana a příbuzného, v němž všichni spatřovali a cítili svého „papá Kroutila“.

Spolu s manželkou Adelheid vychovali tři děti: Karla, Helenu a Alžbětu (Elzu). V červenci roku 1946 byla generálova pozůstalá rodina odsunuta do Německa, kde jeho přímí potomci žijí dodnes.[6]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Kroutil na Wikimedia Commons