Josef Knecht

Josef Knecht se narodil 22. listopadu 1895 v Obcích v dnešním okrese Brno-venkov. Mezi lety 1906 a 1914 vystudoval brněnské gymnázium. 1. ledna 1915 nastoupil službu u c. k. pěšího pluku v Brně přičemž absolvoval i školu pro záložní důstojníky. Od června 1915 bojoval v pozici zástupce velitele čety na ruské frontě, kde po pouhém měsíci 7. července padl u Lucku do zajetí. Necelý rok strávil v zajateckém táboře, v červnu 1916 poté vstoupil v hodnosti podporučíka do 1. srbské dobrovolecké divize. Absolvoval důstojnický kurz v Oděse a poté bojoval v Dobrudže, kde byl dvakrát raněn. Požádal si o přeložení do Československé armády na Rusi, kam byl přeložen v lednu 1917. Již jako poručík sloužil v pozici velitele čety u 6. střeleckého pluku, zúčastnil mimo jiné bitvy u Bachmače a transsibiřské anabáze. Do Československa se vrátil v červnu 1920 v hodnosti kapitána.

Po návratu nastoupil Josef Knecht jako velitel roty u pěšího pluku v Olomouci, dále se vzdělával mimo jiné v Jugoslávii a hodnostně i pozičně stoupal. Od roku 1932 sloužil v Uherském Hradišti, od roku 1933 ve Vysokém Mýtě a od roku 1935 v Šumperku, kde dosáhl hodnosti podplukovníka. 1. prosince 1936 byl jmenován velitelem praporu Stráže obrany státu v Šumperku a zároveň vojensko-technickým referentem u hlavního okresního úřadu tamtéž. Za své působení si vysloužil kladná hodnocení. Vystupoval silně protiněmecky. Po odstoupení pohraničí Německu se přesunul do Boskovic.

Po rozpuštění armády pracoval Josef Knecht jako referent ministerstva zemědělství v Lipníku nad Bečvou, poté působil v Praze a nakonec v Kroměříži. V roce 1941 byl přeložen do výslužby. V témže roce byl také vyšetřován Gestapem kvůli své činnosti ve Stráži obrany státu a také proto, že jeho synovec František Knecht vstoupil ve Velké Británii do československého zahraničního vojska. Zájem Gestapa a exponovanost jeho osoby byla zřejmě důvodem proč nebyl přizván do Obrany národa. Od roku 1942 pomáhal ve švagrově firmě v Olomouci, soukromě sbíral zpravodajské informace a během květnového povstání se přihlásil opět do služby.

V září 1945 byl učiněn pokus o zproštění Josefa Knechta činné služby kvůli jeho údajnému nedostatečnému působení v odboji, ale obhájil se. Mezi lety 1946 a 1947 působil jako velitel školy důstojníků v záloze, v roce 1946 vstoupil do KSČ a v prosinci téhož roku si změnil příjmení na české Blažík. Od roku 1947 byl převelen k pěšímu praporu jako zástupce velitele, jehož velení pak převzal v březnu 1948. V roce 1950 sám požádal o přezkum svého zdravotního stavu, při kterém bylo zjištěno, že již není schopen polní služby, a v únoru 1951 byl přeložen do výslužby. Poté pracoval jako administrativní síla v lékárně v Šumperku.

• Radan Lášek – Velitelé praporů SOS (Radan Lášek – Codyprint, Praha 2009, ISBN 978-80-903892-0-5)

• Karta legionáře Josefa Knechta na stránkách Legie 100