Josef Kafka (tiskař)

V květnu 1945 bylo Kafkově dceři Heleně (* 1. března 1936)[2] devět let a byla dítě školou povinné.[1] Její ovdovělá matka Helena Kafková pokračovala v práci v rodinném podniku – fotografickém ateliéru v Praze–Nuslích.[1] Po vítězném Únoru 1948 vyměřil komunistický režim všem drobným živnostníkům nepřiměřeně vysoké paušální daně.[1] Jejich zaplacení se prakticky rovnalo v mnoha případech ekonomické likvidaci živnosti.[1] Helena Kafková byla z finančních důvodů nucena ukončit svoji živnost a rodinný fotografický ateliér pronajímat jiným fotografům.[1] Celý proces likvidace ateliéru vyvrcholil příkazem, že stavba neodpovídá požárním předpisům a vdova ji musí na své vlastní náklady nechat zbourat.[1]

Dcera Josefa Kafky Helena Mandelová[2] napsala (a v roce 2018 / 2019 vydala) o životě svého otce knihu s titulem „Můj táta Josef Kafka – litograf, fotograf, neznámý hrdina a Obrana národa“.[1] Historik Robert Kvaček v předmluvě ke knize konstatoval, že faksimile[6] dopisů Josefa Kafky a jeho ženy Heleny Kafkové, které putovaly (v letech 1940 až 1943) mezi Prahou a německými vězeními (Drážďany, Gollnow, Berlín)[6] tvoří podstatnou část publikace a pramenně nejcennější část knihy i navzdory faktu, že jejich obsah a mluvu omezovala německá cenzura a že tyto dopisy jsou zároveň vícestranným svědectvím o poměrech v nacistických káznicích[6] jakož i o údělu zatčených odbojářů[6] a jejich rodin za protektorátu.[1] Autorka knihy za pomoci dokumentů z Vojenského historického archivu (VHA) přibližuje i činnost ostatních odbojářů, kterou vykonávali v rámci Obrany národa.[6] V publikaci jsou zmiňovány i vynálezy, které měly ulehčit život manželky a dcery a které Josef Kafka projektoval během svého věznění v nacistických káznicích.[1]

V úterý dne 16. června 2020 (mezi 17.00 až 18.00) na domě na adrese Otakarova 219/9, 140 00 Praha 4 – Nusle (50°03′57″ s. š., 14°26′26″ v. d.) byla odhalena pamětní deska věnovaná nuselskému tiskaři, litografovi a fotografovi Josefu Kafkovi.[10] Slavnostního odhalení se účastnila i jeho dcera Helena Mandelová.[2][3][10] Akci pořádala Iniciativa A, Československá obec legionářská a Městská část Praha 4.[3][10] Pamětní deska se nachází poblíž místa, kde stával fotografický ateliér manželů Kafkových, jenž se do dnešních dnů nedochoval.[3][11] Na pamětní desce je nápis: V této ulici žil a pracoval / hrdina odboje, litograf a fotograf / Josef Kafka / nar. 16. 6. 1895 / za ilegální činnost v Obraně národa / byl popraven / 9. 7. 1943 v Berlíně-Plötzensee //.[3][11]

Josef Kafka byl zatčen nejspíše ve spojitosti s falšováním štočku pro přetisk na slovenských stokorunách.[1] Spolu s Josefem Kafkou byli odsouzeni k trestu smrti a popraveni v Berlíně-Plötzensee i následující osoby:

• Vojtěch Šmíd (Adalbert) (typograf a knihtiskař ze Záběhlic)[1] (* 4. února 1896, Soběslav).[12] Jeho knihtiskárna (Vojtěch Šmíd) působila nejprve v Praze–Nuslích, od roku 1934 pak v Praze–Záběhlicích.[13] Její nakladatelská produkce nebyla velká a realizovala se v letech 1929 až 1940, kdy firma tiskla zejména edice dobrodružné četby pro některá pražská nakladatelství.[13] Dne 20. listopadu 1942 byl Vojtěch Šmíd odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě a napomáhání nepříteli (tj. odbojová činnost);[12] byl popraven dne 16. června 1943 gilotinou.[12]
• František Šelepa (učitel z Rohatce na Moravě)[1] (* 3. února 1883, Věrovany (okres Přerov)).[14] Bydliště: Ratíškovice, okres Hodonín, Rohatec; zaměstnání: učitel, obecná škola v Rohatci u Hodonína.[15] Za první světové války byl kadetem u 3. pěšího pluku rakousko-uherské armády.[15] Do zajetí padl dne 30. ledna 1917 u Jakobeny (obec na severu Rumunska).[15] Do československých legií se přihlásil 28. dubna 1917.[15] Do československých legií v Rusku byl zařazen 28. června 1918, působil v technické rotě v hodnosti praporčíka.[15] Československé legie opustil v hodnosti nadporučíka a vrátil se do Československa.[15] Za protektorátu byl organizován v ilegální vojenské organizaci Obrana národa (okres Hodonín, velitel úseku Rohatec), kde spolupracoval s podplukovníkem Josefem Balabánem.[15] František Šelepa (krycí jméno „Franta Dlouhý“) byl jednou z hlavních osob ve skupině, která organizovala nelegální přechody osob na Slovensko.[15] Šelepova skupina opatřovala převáděným osobám falešné propustky na Slovensko a zajišťovala (v případě potřeby) i jejich úkryt.[15] „Pašování osob“ se uskutečňovalo vlakem na Slovensko a Šelepova skupina jim zajišťovala i doprovod.[15] Začátkem roku 1940 skončila možnost převážet osoby vlakem (na Slovensku totiž kompetence vystavovat propustky přešla na policejní úřady) a bylo nutno osoby převádět pěšky.[15] František Šelepa se podílel v okolí Hodonína na formování a efektivním fungování několika převaděčských skupin (občané z Rohatce a Sudoměřic).[15] Byl zatčen gestapem dne 1. března 1940, vězněn nejprve v Uherském Hradišti, pak v Praze na Pankráci, v Drážďanech, Gollnowě a Berlíně.[15] Dne 20. listopadu 1942 byl odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě a napomáhání nepříteli (odbojová organizace Obrana národa); popraven byl dne 16. června 1943 gilotinou.[14]