Josef Jaroslav Křičenský

Vystudoval gymnázium v Hradci Králové, kde byli jeho učiteli Václav Kliment Klicpera a Josef Chmela. V roce 1830 odešel do Prahy na univerzitu, kvůli hmotné nouzi ale musel studium předčasně ukončit. Stal se učitelským pomocníkem v Konárovicích a Kolíně. Platově mu toto zaměstnání nevyhovovalo, ale ani další pokus o zvýšení kvalifikace, účast na kurzu v Praze, se mu pro finanční problémy nepodařil. Nějakou dobu pak pracoval jako učitelský pomocník v Třebosicích, až nakonec získal stálé zaměstnání jako praktikant a úředník důchodového úřadu v Kolíně a později v Novém Bydžově.[1]

Většina jeho literární tvorby pochází ze 40. a 50. let. Psal články a drobné povídky do časopisů Květy a Včela. Samostatně vydal povídky Láska a hřích (1846), Kamarádi (1856), Jak se Koprnický Vávra dostal z rychtářství (1856), Lichvář a pokoutník (1857), Statkář a jeho láska (1857), Zmatkové života (1858) a Pravda ve lži (1860).[1]

Dílo Křičenského a dalších spisovatelů z počátků národního obrození pomáhalo vzbudit v lidových vrstvách zájem o české knihy.[2] Jeho povídky byly čtivé, poutavě vypravované.[1] V 80. letech byl jedním z posledních žijících příslušníků této prukopnické generace.[2]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Jaroslav Křičenský