Josef Inwald

Narodil se v místní části Chyška městyse Pollersdorf/Úsobí jako syn obchodníka Michaela Inwalda. Vystudoval polytechniku. V roce 1862 otevřel v Německém Brodě sklárnu, při níž usídlil 14 rodin sklářských dělníků, roku 1874 pak druhou sklárnu v Německém Šicendorfu, kde pracovalo téměř 400 lidí. Roku 1878 přibyla sklárna a rafinerie skla v Praze na Zlíchově, která byla jednou z největších v monarchii (měla 500 zaměstnanců). Německobrodskou sklárnu Inwald přesunul roku 1885 zcela do Německého Šicendorfu. Roku 1893 koupil opuštěnou sklárnu v Poděbradech (pozdější Sklárny Bohemia), která se pak specializovala na sifonové lahve, a kde do konce století zvýšil počet tamních zaměstnanců na 300. Roku 1898 zahájil jeho v závodě v Hudcově (Hundorf) produkci okenních skel, přičemž tento provoz měl pak ještě pobočné závody ve Velkém Březně a ve Floridsdorfu na předměstí Vídně. Inwaldova firma expandovala, výrazně se soustřeďovala na export, na Balkán i např. do Španělska. Synové ji proměnili v akciovou společnost[4]

Firma získala medaile na Světové výstavě ve Vídni roku 1873 a v Paříži roku 1878. V roce 1892 byl Inwald jmenován členem ústředního výboru pro přípravu Světové výstavy v Chicagu. V roce 1891 zastával funkci prezidenta Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891, kde měl v Průmyslovém paláci velkou centrální expozici skla. Působil i jako znalec u obchodního soudu v Praze.[3][5]. Výměrem c.k. místodržitelství ze dne 10. června 1902 byl Josef Inwald s manželkou a synem Oskarem povýšen do šlechtického stavu s titulem von Waldtreu. Dále byl za šíření zahraničního obchodu se sklem vyznamenán zlatým záslužným křížem a byl jmenován rytířem španělského řádu Karla III. a držitelem srbského řádu Takovského IV. třídy[6].

Koncem 80. let 19. století se zapojil do komunální i zemské politiky. V zemských volbách v roce 1889 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Praha-Josefov) do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k mladočeské straně.[7] V nekrologu je ovšem uváděn jako stoupenec staročeské strany.[2] Za židovskou komunitu zasedal v zemské školní radě. Židovskou městskou část Josefov zastupoval také jako člen obecního zastupitelstva a rady města Prahy.[2]

Oženil se s Karolínou Munelesovou (21.1.1837 Praha-1909 Vídeň), s níž měl šest dětí: syn Rudolf (*1864 Praha) přesídlil k firmě do Vídně. Syn Oskar (*1874) vystudoval filozofii a chemii a vedl po otci pražskou a poděbradskou sklárnu, roku 1900 konvertoval ke katolické víře a oženil se s baronkou Metou Danitou von Winschen. Dcery byly čtyři: Hedvika (*1866), Ernestína (*1868), která se provdala za advokáta Josefa Fritsche do Vídně - Ottakringu, Pavlína (*1869) a Adéla (*1872)[8]. Zemřel v květnu 1906 ve Vídni, kde byl také pohřben.[2] Jeho bratr Heřman Michael Inwald (1838-1907) byl klenotníkem a velkoobchodníkem se zlatnickým zbožím v Praze.