Josef Hartel

Josef Hartel (7. listopadu 1843 Lichnov[1]27. května 1914 Krnov[2]) byl krnovský stavitel a architekt.[3]

Josef Hartel
Narození7. listopadu 1843
Lichnov
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. května 1914 (ve věku 70 let)
Krnov
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníKrnov
Povolánístavitel a architekt
Znám jakostavitel
Rodičeotec: Josef Hartel, matka: Josefa rozená Weissová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Josef Hartel pochází z rodiny zedníka Josefa Hartela a jeho ženy Josefy rozené Weissové. Řadil se po bok významných stavitelů Krnova jako byl Ernst Latzel (18441910) a Eduarda Franka (1841–1906).[4][5] Jako majitel stavební firmy pracoval více na zakázkách jiných architektů, sám se začal prosazovat až ke konci 19. století. Jeho prvotní práce se vyznačovaly bohatým tvaroslovím vycházející z historizujících slohů klasicismu, renezance a baroka. Později navrhoval projekty v secesním slohu (geometrická secese) až po romantizující dekorativizmus.

Pohřben je na krnovském hřbitově.

Dílo (výběr)

  • 1875 – 1877 Vyšší reálka (gymnázium, Smetanův okruh 2, Horní předměstí 19). Novorenesanční budova školy se nachází na místě původního zemského domu, stavbě uvolnily místo i části Švédské zdi, knížecí konírny a palírna. Projekt byl vypracován už v roce 1875, stavitel Josef Hartel, průčelí od Ernsta Latzela.[6]
  • 1888 – 1889 Továrna Franz Hoffmann (Československé armády 45) později Spojené továrny vlněného zboží, a.s. byla postupně zastavována provozními objekty. Mezi prvními byla postavena Josefem Hartelem budova přádelny. Další modernizace a zástavba proběhla v roce 1937 firmou Koch & Co.
  • 1890 Továrna na vlněné zboží Karl Ehlotzky (Československé armády 39) postavená na půdorysu U. Hlavní budova byla třípodlažní s dřevěnými stropy a sedlovou střechou. Uprostřed byla strojovna parního stroje, kotelna a komín. Naproti hlavní budovy byla barevna a prádelna.[7][8]
  • 1890 Vila V. Riedla (Československé armády 39).
Krnov, dům E. Lindnera
  • 1888 Vila Gustava Kandlera (Československé armády 52/842), pro majitele velkého parního mlýna Gustava Kandlera vytvořil plán a postavil kolem roku 1888 výstavnou vilu v novorenesančním slohu. Fasáda zdobena středové rizality, bosáž a korunní římsy. Vstup je řešen sloupovým portikem, terasou v patře se zaklenutými okny s karyatidami a barokizující kopulí. Ve středu domu byla umístěna schodišťová hala s horním osvětlením. V roce 1907 upravil především vnitřní prostory Leopold Bauer.[9] Na žádost majitele vily byly původní plány stavitelem J. Hartelem zjednodušeny. Z původního interiéru navrženého Bauerem zůstal biedermeierovský nábytek. V roce 1911 J. Hartel provedl přístavbu zadního traktu vily a průčelí doplnil řadou novobarokních doplňků.[10]
  • 1894 Vila F. Kurze (Smetanův okruh 3) zbořeno.
  • 1895 vlastní vila (K. Čapka 2).
  • 1905 Vila M. Glatterové (Říční okruh 20).
  • 1912 – 1913 Vila Eugena Lindnera (Mikulášská 8) Jednopatrový dům, v průčelí věž s jehlancovou střechou s lucernou. Pod vysazenou korunní římsou valbové střechy je vlys s rostlinným dekorem. V současné době zde sídlí mateřská školka.[11] Dům je kulturní památkou ČR.[12]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. STRAKOŠ, Martin, et al. Průvodce architekturou Krnova. [s.l.]: NPÚ, 2013. ISBN 978-80-85034-75-2. S. 323.
  4. RYŠKOVÁ, Michaela. Sdílné město. Krnovské textiky v pohledu památkové péče.. Ostrava: NPÚ, 2008. ISBN 978-80-85034-44-8. S. 10.
  5. Strakoš Martin... c.d., s.10
  6. Strakoš Martin ... c.d., 263
  7. Ryšková Michaela ... c.d., s. 53, 54
  8. Strakoš Martin ... c.d., s. 103.
  9. Vila Gustava Kandlera [online]. Slavné stavby [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.
  10. VYBÍRAL, Jindřich, et. al. Slavné vily Moravskoslezského kraje. Ostrava: [s.n.], 2008. ISBN 978-80-87073-09-4. S. 24–26.
  11. Strakoš Martin ... c.d., s. 186.
  12. rodinný dům E. Lindnera [online]. NPÚ [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.