Josef Greuter

Josef Greuter
Josef Greuter
	Josef Greuter
Poslanec Říšské rady
	Ve funkci:; 1864 – 1865
	Ve funkci:; 1867 – 1870
	Ve funkci:; 1870 – 1871
	Ve funkci:; 1873 – 1888
Poslanec Tyrolského zemského sněmu
	Ve funkci:; ??? – ???
Narození	1. října 1817 ; Tarrenz; Rakouské císařství
Úmrtí	21. června 1888 ; Innsbruck; Rakousko-Uhersko
Náboženství	katolická církev
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Greuter (1. října 1817 Tarrenz – 21. června 1888 Innsbruck[1]) byl rakouský římskokatolický duchovní a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Roku 1842 byl vysvěcen na kněze. Po několik let působil jako pomocný kněz a od roku 1850 byl učitelem náboženství na státním gymnáziu v Innsbrucku.[1]

Po obnovení ústavní vlády počátkem 60. let se zapojil do politiky. Byl poslancem Tyrolského zemského sněmu.[1] Zemský sněm ho roku 1864 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Tyrolsko (obvod Landeck, Ried a Nauders). 12. listopadu 1864 složil slib. Opětovně byl do vídeňského parlamentu delegován roku 1867 za kurii venkovských obcí. Na poslanecký mandát rezignoval 27. ledna 1870 v rámci hromadného složení mandátů poslanců za Tyrolsko poté, co na předchozí schůzi nebylo přijato usnesení, že Tyrolané nejsou Rakušany. Znovu byl zemským sněmem do Říšské rady vyslán téhož roku. 19. září 1870 složil slib. Opětovně ho zemský sněm do parlamentu vyslal roku 1872. Složil slib 29. prosince 1872, rezignace oznámena na schůzi 15. února 1873. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, kurie venkovských obcí, obvod Imst, Reutte, Landeck, Schlanders atd. Mandát za táž obvod obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1879 a volbách do Říšské rady roku 1885. Slib složil 24. října 1885 a v parlamentu setrval do své smrti roku 1888.[2]

V roce 1875 se tyrolská státoprávní opozice rozdělila na dva tábory. Oba se shodovaly v zájmu setrvat na zemském sněmu, ale lišily se v otázce, zda vykonávat mandáty na Říšské radě. Josef Greuter reprezentoval skupinu, která účast na Říšské radě neodmítala. Opačnou skupinu vedl Anton Di Pauli. Polemika rezonovala i v českých zemích, kde se podobně lišili staročeši a mladočeši. Greuter dokonce napsal obsáhlý článek do staročeského listu Politik.[3] Patřil k tyrolským klerikálním konzervativcům. Prosazoval zájmy katolické církve a odmítal liberální tendence v politice. Vystupoval proti politice kabinetu Antona von Schmerlinga. Nesouhlasil s patentem z dubna 1861, který rozšířil práva evangelické církve v Rakousku, a se školským zákonem z roku 1868. Tyto novinky klerikální většina na zemském sněmu dlouhodobě odmítala a vedla spor se státem o kontrolu na školstvím.[1]

Odkazy

Reference

Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Greuter, Josef (1817-1888), Politiker und Priester, s. 58. (německy)
Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
List Greuterův. Našinec. Únor 1875, čís. 15, s. 1. Dostupné online.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[Biographien-1] Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Greuter, Josef (1817-1888), Politiker und Priester, s. 58. (německy)

[alex.onb.ac.at-2] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

[3] List Greuterův. Našinec. Únor 1875, čís. 15, s. 1. Dostupné online.