Josef Ferdinand Toskánský

Byl druhým synem posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. a jeho druhé manželky Alice Bourbonsko-Parmské. Rodičům se narodil v rakouském exilu, kam se uchýlili po zániku velkovévodství. Od roku 1902, kdy Josefův starší bratr Leopold opustil Habsburský dům, se stal otcovým následníkem a dědicem titulu. Po otcově smrti však titul toskánského velkovévody nepřijal[1] a soustředil se na vojenskou kariéru.

Po zrušení monarchie podepsal dokument, ve kterém se zřekl svých nároků na trůn a zůstal v Rakousku. Roku 1938 se dostal do koncentračního tábora Dachau, ze kterého byl za pomocí rodiny Hermanna Göringa po týdnu propuštěn.[2]

Josef Ferdinand navštěvoval vojenskou vyšší školu v Hranicích na Moravě a později Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Po absolvování akademie nastoupil 18. srpna 1892 jako poručík k tyrolským střelcům. Po službě u různých pluků (pěší pluky č. 93, 17, 59) dosáhl hodnosti podplukovníka u pěšího pluku č.27. V letech 1905–1908 velel v hodnosti plukovníka pěšímu pluku č. 93 a následně 5. pěší brigádě.

V roce 1911 získal hodnost polního podmaršálka a v roce 1914 se stal generálem pěchoty. V Karpatech, kde bojoval v zimních měsících, velel 4. armádě. Jako generálplukovník utrpěl v Linci roku 1916 porážku a byl poslán na dovolenou. Následujícího roku však byl císařem Karlem I. jmenován generálním inspektorem letectva.

Josef Ferdinand byl dvakrát ženatý. Oba jeho sňatky byly pod stav, tedy morganatické.

1. ~ 1921 Rosa Jockelová (roz. Kaltenbrunnerová) (1878–1929), rozvod roku 1928
2. ~ 1929 Gertruda Tomaneková (1902–1997), beyerfelská šlechtična
   1. Klaudie, princezna florentská (* 1930)
   2. Maxmilián, princ florentský (* 1932)

Jako velký milovník lovů se roku 1903 vydal na loveckou výpravu do Egypta pod pseudonymen hrabě Buriano. Vlastnil balon, kterým roku 1909 uskutečnil let z Lince do francouzského Dieppe. Cestu zdolal za 16 hodin.