Josef Förster mladší

Pocházel z hudebnického rodu Förstrů. Jeho otec byl Josef Förster, učitel a ředitel kůru v Osenicích a jeho synem hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster. Podobně jako jeho otec se připravoval na učitelskou dráhu studiem na vzorové škole v Praze. Pokračoval na pražské varhanické škole, kterou absolvoval v roce 1852 jako nejlepší v ročníku.

Stal se varhaníkem v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě. V roce 1858 se vrátil do Prahy na varhanickou školu jako učitel. Byl varhaníkem v řadě pražských kostelů: u sv. Vojtěcha, u sv. Mikuláše a u sv. Trojice ve Spálené ulici. V roce 1863 se stal ředitelem kůru u sv. Vojtěcha na Novém městě a konečně v roce 1887 ředitelem kůru v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde v té době byl varhaníkem Antonín Dvořák.

Vedle toho rozvíjel u svou činnost pedagogickou. Učil hudbu nejen na varhanní škole, ale i v učitelském ústavu. Od roku 1866 byl profesorem sborového zpěvu na Pražské konzervatoři, později i profesorem hudební teorie. Toto postavení zastával až do odchodu do výslužby (1904). Vynikl i jako koncertní varhaník. Byl prvním varhaníkem, který hrál na nové varhany v pražském Rudolfinu.

Chrámovou hudbu povznesl v katedrále sv. Víta na vysokou úroveň. Uváděl velké mše za účasti sólových pěvců Prozatímního divadla. Po studijním pobytu v Kolíně nad Rýnem se stal stoupencem reformního hnutí v chrámové hudbě a začal uvádět vrcholná díla polyfonní hudby: Orlanda di Lassa, Palestriny a Domenica Gabrielliho. Jejich provedení se setkalo s uznáním i v zahraničí.

V roce 1887 vydal Nauku o harmonii, která ovlivnila hudební pedagogiku několika generací skladatelů a svůj význam si zachovává dodnes. Stal se členem České akademie věd a umění a za jeho činnost se mu dostalo řady vyznamenání a řádů.

Josef Förster ml. komponoval téměř výhradně hudbu pro chrámové účely.

Hrob na Olšanských hřbitovech v Praze