Josef Bretfeld

Bývalý zámek ve Veselíčku (rok 2012)

Bretfeldovský palác v Praze.

Byl synem Johanna Georga Bretfelda a Veroniky Herguetové.

Stal se doktorem práv, působil jako státní obhájce a od roku 1787 jako kancléř pražské arcibiskupské konzistoře. Byl profesorem a šestkrát se stal i rektorem pražské univerzity.

Byl rytířem řádu sv. Václava (pasován roku 1792 při korunovaci Františka I. na českého krále)[1] a strážcem české koruny za rytířský stav. V roce 1792 byl Josef Bretfeld povýšen do stavu říšského svobodného pána. Byl i známou osobností pražského společenského života a sběratelem obrazů a knih.[2]

Poprvé se oženil v roce 1764 s Theresií Waibelovou z Braitfeldtu (asi 1746–1771), s níž měl 2 syny, Antonína (kolem 1767–1830) a Emanuela (1771–1840).

Z druhého manželství uzavřeného roku 1772 s Marií Annou Chlumčanskou (1753–1819) se narodil syn František Josef Bretfeld-Chlumčanský (1777–1839), právník a univerzitní profesor ve Vídni.

Bratr jeho manželky Václav Leopold Chlumčanský se stal v roce 1814 pražským arcibiskupem a primasem českého království.

V roce 1765 koupil dům "U zimy a léta" na Malé Straně v Praze a nechal jej později přestavět na honosné rodinné sídlo, které si zachovalo název Bretfeldovský palác (v roce 1823 Josefova dcera z druhého manželství Teresie, provdaná hraběnka Lažanská, palác prodala). Od bratra své manželky Václava Chlumčanského odkoupil roku 1783 panství Veselíčko, kde nechal přestavět zámek.[3]