Josef Bartoš (1861–1924)

Pocházel z příbramské hornické rodiny. Vystudoval v Příbrami reálné gymnázium a učitelský ústav, na němž od roku 1880 působil jako učitel. Od roku 1888 začal také vyučovat na měšťanské škole chlapecké jako odborný učitel pro obor přírodovědecký a zpěv (právě pro výuku zpěvu na této škole vydal Bartoš dokonce svou sbírku 43 národních písní pro jeden až čtyři zpěvní hlasy nazvanou "Metoda koncentrační k vícehlasému zpěvu"). Roku 1919 byl jmenován na tomto ústavu ředitelem. Coby pedagog byl velmi úspěšný a oblíbený, o čemž svědčí četné vzpomínky jeho žáků i spolupracovníků, uveřejněné v knize Karla Valty "Za ušlechtilým Příbramanem" z roku 1947 (viz literatura). Uplatnil se i na poli literárním jako spisovatel povídek z hornického života (např. Láska, která zabíjí, Stráž u mrtvých, Ze života v pohádku ad.; některé byly psány pod pseudonymem J. Hošek) a řady kritik zejména hudebních, jimiž přispíval do místních listů (uveřejňovány např. v časopisech Dalibor, Horymír ad.). Byl též dobrým výkonným hudebníkem (ovládal celou řadu nástrojů, zejména klavír a violoncello) a plodným skladatelem. Ve svých skladbách navázal na jednodušší styl Karla Bendla a Jana Maláta, v komorních dílech lze vypozorovat vliv Dvořákův.

Jeho hudební dílo lze rozdělit do několika skupin. Do první skupiny spadají jeho skladby klavírní, které jsou určeny průměrným i zběhlejším hráčům a vyznačují se pečlivým zpracováním zpěvného tématu. Další skupinu tvoří hudba komorní, kterou skladatel posílal i do ciziny, zejména vydavateli Simrockovi, u kterého však nakonec z neznámých důvodů k vydání skladeb nedošlo. Skladatel byl však úspěšný u jiného vydavatele – Františka Urbánka, který vydal Bartošovy klavírní skladby Kaleidoskop a Lyrické nálady.