Josef Aleš-Lyžec

Byl potomkem známého jihočeského rodu Alešů, bratrancem malíře Mikoláše Alše a otcem spisovatele Josefa Váchala (J. Aleš-Lyžec se s matkou Annou Váchalovou nikdy neoženil, takže jeho syn dostal matčino jméno).

Mezi lety 1872–1880 studoval na reálné škole v Písku, poté na učitelském ústavu v Praze (1880–1882).[1] Původně byl zaměstnán jako učitel, z důvodů neshod s nadřízenými byl často překládán (Loukov, Zvířetice, Kněžmost, Bělá pod Bezdězem, Veselá, Žďár, Jivina, Mukařov, Boseň, Klášter Hradiště, Skalsko, Čistá a Kováň)[1] a předčasně penzionován.[2] Po odchodu do penze se přestěhoval do Bratrouchova v Krkonoších.

Byl velkým propagátorem lyžování a pokoušel se o prosazení novotvaru lyžec (lyžař). Ze francouzštiny přeložil, pod pseudonymem Helena Dvořáková, knihy L. Denise Proč žijeme a Po smrti, ovládal též angličtinu.[2] Přispíval do časopisu Čas, jeho články se zde těšily velké oblibě.[2] Věnoval se též kresbě, zaměřoval se zejména na horské motivy.[2]

Z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu (zánět trojklaného nervu, plicní katar a astma) se roku 1925 přestěhoval do Bosně, kde byla lepší dostupnost lékařské péče. Zemřel 27. září 1927 a je pochován na hřbitově v Bosni.[2]