Josef Šafařík

Ing. Josef Šafařík (11. února 1907 Prostějov[1] – 23. dubna 1992 Brno) byl český filosof, esejista a dramatik.

Josef Šafařík
Narození11. února 1907
Prostějov
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. dubna 1992 (ve věku 85 let)
Brno
Československo Československo
Místo pohřbeníBrno
Alma materVysoké učení technické v Brně
Povoláníspisovatel, dramatik, filozof a esejista
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka III. třída (1991)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Plaketa v Brně v Grohově ulici.

Život

V roce 1931 získal titul inženýra vodních staveb. Od 1938 byl ve svobodném povolání; celé své dílo tvořil nepo­znán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ú­straní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 mu byl udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stup­ně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – Václava Havla, Antonína Přidala, Pavla Švandu, Jiřího Kuběnu atd.

Myšlenky

Vztah k Chartě 77

"Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko-kritický. Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“ Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustávu Husákovi vzniká až skoro 10 let poté, co Šafařík začal pracovat na svém ústředním díle Cestou k poslednímu.[2]

Kritika ekonomického systému

Ekonomický systém, dle Šafaříka, nenechává prostor pro umění a bytí člověka. Naopak je tento systém vázán na moc – hodnotná práce je ta, kterou potřebuje moc. Ekonomický přístup, jako zaměření na produkci a přehlížení neproduktivního, je častým bodem Šafaříkovy kritiky.[3] Díky placené práci prodávají lidé své bytí, čímž se peníze stávají náhražkou lidství a zaplňují bytostné prázdno.[4]

Jakýkoliv pokrok je podle Šafaříka pouhou iluzí – představa postupu vpřed je atributem pádu, nesledujeme to, od čeho odpadáme, ale to, k čemu padáme.[5]

Sebe-odcizení a nebytí

Jednou ze základních Šafaříkových úvah je pojetí dichotomie bytí – moc. Bytí neznamená žít, bytí je víc. Bytí je charakteristickým znakem člověka a jeho možností. Naproti tomu nebytí vnímá Šafařík jako odevzdání se moci, sebe-odcizení – odevzdání své smrti někomu/něčemu jinému.[5]

Vybrané dílo
  • Cestou k poslednímu, Atlantis : Brno, 1992
  • Hrady skutečné a povětrné Dauphin : Praha, 2008
  • Sedm listů Melinovi
  • Průkaz totožnosti
  • Člověk ve věku stroje
  • Noční můra (drama)
  • Mefistův monolog

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele u sv.Kříže v Prostějově
  2. NEHYBA, Jan. Pojetí moci u Josefa Šafaříka. Brno, 2009 [cit. 2015-03-09]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Zouhar. Dostupné online.
  3. ŠAFAŘÍK, Josef. O rubatu čili vyznání. ŠAFAŘÍK, Josef a Michal JAREŠ. Hrady skutečné a povětrné. Praha: Dauphin, 2008. ISBN 9788072721610.
  4. ŠAFAŘÍK, Josef. Cestou k poslednímu. Brno: [s.n.], 1992. ISBN 80-7108-021-7.
  5. Marešová, Dominika: John Ruskin a Josef Šafařík - analýza dvou konceptů environmentálního myšlení – Bakalářská práce obhájená v roce 2012 na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity

Literatura
  • DROZD (ED.), David. Setkání v mezidveří kulis a smrti. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2007.
  • DROZD, David. Fenomén divadla v myšlení Josefa Šafaříka. Brno: JAMU, 2009.
  • KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 382 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 275–279.
  • NEHYBA, Jan. Pojetí moci u Josefa Šafaříka. Brno: Diplomová práce. Filozofická fakulta MU, 2009.
  • ZÁMEČNÍK, Jan. Smrt v díle Jana Čepa a Josefa Šafaříka. Praha: Tvar, edice TVARy, Sv. 10.–11., 2002.
  • ZÁMEČNÍK, Jan. Hledáš-li Boha v lásce…“: čtyři teologické studie o Josefu Šafaříkovi, Praha: Karolinum, 2020.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.