Jorgos Seferis

Jorgos Seferis (řecky Γιώργος Σεφέρης; alternativní přepis Jiorgos či Giorgos Seferis) (13. března 1900, Urla poblíž Smyrny, Turecko – 20. září 1971, Atény) byl jeden z nejvýznamnějších řeckých básníků[1]. V roce 1963 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Seferis pracoval také v řeckých zahraničních diplomatických službách. Mezi lety 1957—1962 působil jako řecký velvyslanec ve Velké Británii.

Jorgos Seferis
Rodné jméno	Γεώργιος Σεφεριάδης
Narození	13. března 1900 Urla
Úmrtí	20. září 1971 (ve věku 71 let) Athény
Místo pohřbení	První athénský hřbitov
Pseudonym	Γιώργος Σεφέρης
Povolání	básník, diplomat, překladatel a spisovatel
Národnost	Řekové
Alma mater	Univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne
Významná díla	Στροφή
Ocenění	Nobelova cena za literaturu (1963)
Manžel(ka)	Maro Seferi (1941–1971)
Rodiče	Stilianos Seferiadis a Despo Tenekidi
Příbuzní	Ioanna Tsatsos a Angelos Seferiadis (sourozenci)
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osobně si prožil tzv. maloasijskou katastrofu, kdy po řecko-turecké válce v roce 1922 byli Řekové vyhnáni z území Turecka. Jeho raná poezie zpracovávala toto téma, a to se značným pesimismem a deziluzí. Pak však odjel do Paříže, kde se inspiroval novými směry, nejvíce pak surrealismem. Osvobozený verš zkombinoval s řeckými motivy a tradicí lidové poezie, čímž vznikl velmi osobitý styl. Posléze se Seferis surrealismu vzdálil, když ho uhranulo dílo Thomase Stearnse Eliota, jehož Pustinu přeložil do řečtiny. K Eliotově poctě se vrátil k symbolistické inspiraci.

Ve 30. letech znovu změnil styl. Nejčistěji je vyjádřen ve sbírce Román (1935). Cílem se mu stává prozaický verš, ovšem zaznamenaná historická a biografická fakta se zde prolínají s mýty a sebezpytnými reflexemi. Touto cestou postupoval i dále a v tzv. Palubním deníku, který si psal v letech 1937-1953. Deník byl nakonec vydán jako samostatná sbírka a patří k jeho nejoceňovanějším. Zaznamenal zde svou emigraci, k níž byl donucen německou okupací Řecka i Francie. Působil v Londýně, kde zůstal i po válce, nejprve jako redaktor řeckého vysílání BBC a poté jako velvyslanec. Během této doby se věnoval již méně poezii, za to více různým studiím, zejména o řecké literatuře.[2]

Řadu Seferisových básní zhudebnil Mikis Theodorakis.