Jokosuka E1Y

V roce 1921 zahájil Jokosucký námořní arzenál vývoj nového jednomotorového průzkumného hydroplánu, který měl nahradit dosavadní Jokosuka Ro-gó Kó-gata. Za pomoci konstruktérů od britského výrobce letadel Short Brothers tak vznikl dvoumístný jednomotorový dvouplošný průzkumný hydroplán typu 10, který byl poháněn motorem Lorraine-Dietrich o výkonu 400 k (294,2 kW). V roce 1923 byly vyrobeny dva prototypy, ale ukázalo se, že letoun je příliš těžký pro zvolenou pohonnou jednotku. Modifikovaná verze, známá jako typ 10 model A, z roku 1923 výrazné zlepšení nepřinesla. V roce 1925 byl zalétán typ 10 model B, u kterého se již podařilo vyřešit problémy s hmotností, stabilitou a řízením. Bylo postaveno několik kusů typu 10 model B, ale do výzbroje císařského námořnictva zařazen nebyl.[2]

V roce 1923 vzneslo císařské námořnictvo požadavek na nový průzkumný hydroplán.[1] Jokosucký arzenál vyšel z průzkumného hydroplánu typu 10, který byl následně přestavěn. Rozpětí bylo zmenšeno z 16,16 m na 13,99 m a hmotnost prázdného letounu snížena z 1912 kg na 1660 kg.[3] Upravený typ byl nakonec 27. ledna 1926 přijat do výzbroje jako průzkumný hydroplán typu 14 (typ 14 jako 14. rok éry Taišó, tedy rok 1925). V roce 1928 bylo typu přiděleno i krátké označení E1Y: první průzkumný hydroplán vyráběný v Jokosuce.[1]

Hydroplán byl v roce 1926 zařazen do služby ve dvou verzích: model 1 (budoucí E1Y1) a model 2 (budoucí E1Y2). Obě verze byly jednomotorové plovákové dvouplošníky vyzbrojené jedním pohyblivým 7,7mm kulometem a mohly nést buď dvě 110kg, nebo čtyři 30kg pumy. E1Y1 byl dvoumístný[4] nebo třímístný[5] a poháněl jej řadový motor Lorraine-Dietrich 1 V12 (12 válců uspořádaných do V) o výkonu 400 k (294,2 kW). Vzletová hmotnost byla 2600 kg. E1Y2 byl třímístný s celokovovými plováky a poháněný řadovým motorem Lorraine-Dietrich 2 s válci do W a o výkonu 450 k (331,0 kW). Vzletová hmotnost byla 2750 kg.[1][4] Vzletová hmotnost u obou variant byla větší, než 2000 kg, takže E1Y nemohly ke startu z lodí císařského námořnictva použít první katapulty a vystřelit je dokázal až katapult Kure šiki 2-gó 3-gata. Průzkumné hydroplány typu 14 obou verzí proto zpravidla startovaly přímo z mořské hladiny, na kterou je spouštěl a po misi opět z ní vyzvedával derrick (jeřáb) mateřského plavidla.[6]

Z průzkumného hydroplánu typu 14 model 2 byl vyvinut průzkumný hydroplán typu 14 model 3, neboli E1Y3, který byl přijat do výzbroje 28. ledna 1931 a od roku 1932 začal nahrazovat starší modely,[1] od kterých se odlišoval použitím motoru Lorraine-Dietrich 3 se čtyřlistou vrtulí, jiným tvarem ocasních ploch a lepšími výkony.[4][7] Z průzkumného hydroplánu typu 14 model 2 byl roku 1928 odvozen také typ Jokosuka E5Y.[8]

Typů E1Y1 a E1Y2 bylo vyrobeno celkem 218 kusů dodaných v letech 1925 až 1928. Z nich 148 vyrobila firma Aiči, 47 Nakadžima a pouhých 23 Jokosuka. Typ E1Y3 byl vyráběn v letech 1931 až 1934 firmou Aiči, která vyrobila 102 kusů.[1]

Řada devíti průzkumných hydroplánů typu 14 v roce 1927 na pláži Tonomi (富海), východně od Hófu v prefektuře Jamaguči. Zleva doprava se jedná o následující stroje:

• ノトロ-10 z nosiče hydroplánů Notoro
• neidentifikovaný v zákrytu za ノトロ-10
• ノトロ-23 z nosiče hydroplánů Notoro
• ノトロ-11 z nosiče hydroplánů Notoro
• ナガト-1 z bitevní lodě Nagato
• ムツ-1 z bitevní lodě Mucu
• フルタカ-1 z křižníku Furutaka
• カコ-1 z křižníku Kako
• neidentifikovaný

Obě první verze (modely 1 a 2) průzkumného hydroplánu typu 14 byly přijaty do služby v roce 1926 a u císařského námořnictva nahradily starší Jokosuka Ro-gó Kó-gata, dvoumístné průzkumné hydroplány typu 2 a průzkumné hydroplány typu Hansa. Z lodí císařského námořnictva nesly průzkumné hydroplány typu 14 bitevní lodě Nagato, Mucu (obě v letech 1927 až 1929) a Jamaširo (od 1929), bitevní křižníky Kongó, Haruna a Hiei (všechny od 1929) a lehké křižníky Jura (1927 až 1928) a Abukuma (v roce 1928).[1] Fotografie z pláže Tonomi dokazuje přiřazení průzkumných hydroplánů typu 14 i na těžké křižníky Furutaka a Kako.

Od zařazení typu do služby až do roku 1932 operovaly průzkumné hydroplány typu 14 z nosiče hydroplánů Notoro, který je (konkrétně verzi E1Y3) nasadil při tzv. prvním šanghajském incidentu v roce 1932.[9] Podle Lacroix & Wells měl E1Y3 nést i nosič hydroplánů Kamoi.[1]

E1Y se udržely ve službě až do počátku druhé čínsko-japonské války.[4] Od roku 1932 bylo několik E1Y prodáno civilním uživatelům a obvykle přestavěno instalací kabiny pro tři až čtyři cestující. Některé přestavby zahrnovaly i výměnu motoru za Napier Lion.[10]

• průzkumný hydroplán typu 10 – prototyp průzkumného hydroplánu, postaveny dva kusy[2]
• průzkumný hydroplán typu 10 model A – modifikovaný prototyp, postaven jeden kus[2]
• průzkumný hydroplán typu 10 model B – dále modifikovaný prototyp a předsériová produkce[2]
• průzkumný hydroplán typu 14-1, E1Y1 – přepracovaný typ 10, sériová výroba[4]
• průzkumný hydroplán typu 14-2, E1Y2 – třímístná verze s celokovovými plováky a výkonnějším motorem, sériová výroba[4]
• průzkumný hydroplán typu 14-2 kai-1 – experimentální verze typu 14-2
• průzkumný hydroplán typu 14-3, E1Y3 – verze se čtyřlistou vrtulí, zavedená 1931. Vyrobeno 102 kusů firmou Aiči.[7][4]
• transportní modifikace

Údaje pro E1Y1 jsou uvedeny v závorce

• Osádka: 3[11][1] (2?)
• Délka: 10,59 m[11][5] (10,91 m[5])
• Rozpětí: 14,22 m[11][5] (13,99 m[5])
• Výška: 4,15 m[11][5] (4,15 m[5])
• Nosná plocha: 54,2 m²[11][5] (54,3 m²[5])
• Hmotnost prázdného letounu: 1889 kg[11][7] nebo 1880 kg[5] (1660 kg[5])
• Vzletová hmotnost: 2750 kg[11][5] (2600 kg[5])