Jojo

Hráč pustí jojo, přivázané k prostředníku, volně z ruky. Provázek se začne odvíjet a jojo při pádu začíná rychle rotovat kolem své osy. Gyroskopický efekt jojo stabilizuje a jakmile se provázek celý odvine, začne se setrvačností ihned navíjet zpět. Pokud hráč v pravou chvíli jemně pohne rukou nahoru a dolů, pohyb hračky se neustále opakuje. Rychlost odvíjení a navíjení lze regulovat. Hračku lze pak vypouštět i jiným směrem, např. vodorovně přímo před sebe.

Dáma s jojem z francouzského módního žurnálu z roku 1791

Nejstarší dochované jojo je přes 4 000 let starý terakotový pozůstatek protoindické harappské kultury – v muzeu v Mohendžodaru jej pozorovali cestovatelé Hanzelka a Zikmund[1]. Další doložitelné zmínky pochází z Řecka – na kresbě na nádobě z období kolem roku 500 př. n. l. je zobrazen mladík hrající si s jojem. Archeologicky jsou doložené i samotné disky (nebo jejich keramické napodobeniny nalezené v hrobech dětí). Kresby z té doby lze údajně nalézt i v Egyptě. Další zmínka je až z 16. století – domorodci na Filipínách prý zabíjeli z korun stromů kořist na zemi spouštěním kamenů na laně a pokud se netrefili, kámen se jim vrátil zpátky. Tento popis sice jojo připomíná, nicméně není doložené, že šlo skutečně o tento princip.

Prokazatelné zobrazení joja je na krabičce z Indie z roku 1765, pak se velmi rychle dostalo do Evropy mezi aristokracii, jak dokazují obrazy z roku 1780. Na předrevolučním obraze z roku 1789 je s jojem v ruce zobrazen čtyřletý Ludvík XVII., a před bitvou u Waterloo si hraním s jojem krátili čas už i obyčejní francouzští vojáci. Další vlna zájmu o tuto hračku přišla ve 20. století z USA, kde dostalo název yo-yo (což má filipínsky znamenat „pojď-pojď“).

Tvar „butterfly“ – profil obou disků joja se zmenšuje směrem k jeho středu. Vhodné pro stringové, nevhodné pro loopovací triky

Zřejmě českou specialitou je používání pojmů jojo i yoyo. Jojo a jeho princip je popsaný výše, yoyo pak označuje zdánlivě stejnou hračku – provázek (tzv. string) však není napevno připevněn k ose spojující disky, je kolem ní obmotán (většinou jednou, pro snazší návrat yoya může i vícekrát), takže po vypuštění z ruky zůstane yoyo rotovat na konci stringu (tzv. trik sleeper). S tímto vylepšením přišel v roce 1928 Američan filipínského původu Pedro Flores – jeho yoya byla dřevěná, string byl z hedvábí a po ose klouzal.

Později byla patentována různá vylepšení – ložiska pro prodloužení doby rotace (světový rekord je 30 minut 28,3 s – Simpson Wong, Florida – 2012, yoyo BTH – C3yoyodesign), brzdný systém pro umožnění návratu yoya do ruky, různé tvary yoya (imperial, modified, pagoda a asi nejrozšířenější butterfly).

Toto vše umožnilo provádět s yoyem dříve netušené, tzv. stringové, triky. Původní jojování, kdy se jojo po odmotání na konec stringu začalo ihned vracet, připomíná v moderní době tzv. loopování – yoyo nezískává rotační energii pomocí gravitace, ale švihem prstu – pohybuje se pak po zdánlivě přímé dráze od ruky a zpět, není však při návratu do ruky chyceno ale pohybem prstu je opět vysláno původním směrem, pro efekt je takto například možné si při yoyování lehnout a plynule pokračovat směrem vzhůru. Stringové triky využívají toho, že se yoyo samo nevrací (nejjednodušší a základní trik je výše zmíněný sleeper – ale pro nováčka může být i u tohoto triku problém jej zakončit, musí se naučit používat brzdný systém), pak je možné pracovat i se stringem – uchopit jej do druhé ruky, zaháknout za libovolný prst či prsty, obmotat kolem samotného yoya nebo toto vše kombinovat. Triků je nepřeberné množství, při soutěžním předvádění předepsaných triků začíná trik vyhozením yoya z ruky a končí návratem do téže ruky, jinak yoyer triky různě kombinuje a navazuje, popřípadě vymýšlí vlastní.

Kategorii 3A – dvě rotující yoya – předvádí Ondřej Šedivý

Dokud nebylo vynalezeno yoyo, spočívaly soutěže převážně ve vytrvalostním „jojování“. S příchodem yoya se začala hodnotit šikovnost soupeřů, tedy jak složité triky jsou schopní bezchybně předvést. Hodnotí se provedení předepsaných triků a/nebo tzv. freestyle – volná sestava, kdy soutěžící předvádí ve stanoveném čase sestavy triků, rozhodčí pak hodnotí podobně jako ve sportovní gymnastice. Soutěže jsou, jako ve většině sportovních odvětví, pořádány na národní i nadnárodní úrovni.

Probíhají od roku 2004 každoročně v Praze na podzim. V roce 2005 přibyla k základní kategorii (1A rozdělená na začátečníky, středně pokročilé a pokročilé) kategorie x-division (tj. kategorie 2A – 5A). V roce 2009 se od X Division oddělila kategorie 5A (freehand) a navíc vznikla kategorie OPEN pro zahraniční účastníky. Dále je od roku 2006 (s výjimkou roku 2008) přidružena příbuzná káča.

První novodobé Mistrovství Evropy proběhlo 30. a 31. ledna 2010 v Praze. Ceny předával čestný host Don Robertson, vítěz předchozího Evropského mistrovství, které se konalo v roce 1953 v Anglii. V letech 2010 až 2012 a 2016 probíhalo v Praze, v roce 2013 a 2014 v Budapešti, v roce 2015 v polském Krakově, v roce 2017 v Bratislavě, v roce 2018 v Lednici, 2019 v Ostravě. Ročník 2020 byl zrušen kvůli pandemii covidu-19, připravovalo se v Trnavě.

První mistrovství světa se konalo v roce 1932 v Londýně (zvítězil Harvey Lowe). Do devadesátých let dvacátého století probíhala další mistrovství nepravidelně a neoficiálně. Pravidelné novodobé mistrovství světa – World Yo-Yo Contest – se v letech 1992 až 1999 se přidružilo ke každoročním setkáním pořádaných mezinárodní žonglérskou asociací (International Jugglers' Association). V roce 2000 se osamostatnilo a každoročně probíhá začátkem srpna. Do roku 2013 se konalo v Orlandu na Floridě, pak převzala pořádání Mezinárodní Yo-Yo Federace a místo soutěže se nyní pravidelně mění v režimu Evropa–Asie–Amerika. Místa konání MS – 2014 Praha, 2015 Tokio, 2016 Cleveland, 2017 Reykjavík, 2018 Šanghaj, 2019 Cleveland. Ročník 2020 byl planovaný v Maďarsku, zrušeno kvůli pandemii covidu-19.

Soutěží se v sedmi kategoriích: 1A–5A, AP (Artistic performance) a CD (kombinovaná divize). Finálového turnaje v nejprestižnějších kategoriích 1A a 2A se automaticky účastní vítězové z jednotlivých zemí, ke kterým se kvalifikují další závodníci. Do finále ostatních kategorií soutěžící postupují z kvalifikace. Kvalifikace probíhá formou kratších freestylů (volná sestava), finále pak formou tříminutového freestylu.