John Adrian Hope, 1. markýz z Linlithgow

Zámek Hopetoun House (Skotsko), hlavní rodové sídlo a rodiště 1. markýze z Linlithgow

Pocházel ze starého skotského šlechtického rodu, který od roku 1703 užíval titulu hraběte z Hopetounu. Narodil se rodovém sídle Hopetoun House poblíž Edinburghu jako starší syna Johna Alexandera Hope, 6. hraběte z Hopetounu (1831–1873). Po otci zdědil rodové tituly v roce 1873 a po dosažení zletilosti se stal členem Sněmovny lordů (v Horní sněmovně zasedal jako 5. baron Hopetoun, protože vyšší titul hraběte platil pouze pro Skotsko). Studoval v Etonu a na vojenské škole v Sandhurstu, ale v armádě nikdy nesloužil, věnoval se správě rodových statků. Jako člen Konzervativní strany byl v letech 1885–1886 a 1886–1889 lordem komořím královny Viktorie, častěji se v té době ale zdržoval ve Skotsku, kde byl v letech 1887–1889 lordem komisařem církevního shromáždění. V roce 1889 obdržel Řád sv. Michala a sv. Jiří a v letech 1889–1895 byl guvernérem v australské provincii Victoria[pozn. 1]. Po návratu do Anglie byl jmenován členem Tajné rady (1895) a stal se členem Salisburyho vlády jako generální intendant armády (Paymaster General, 1895–1898), poté byl lordem nejvyšším komořím (1898–1900)[pozn. 2].

Jezdecká socha markýze z Linlithgow v Melbourne

Do funkce australského generálního guvernéra byl jmenován v červenci 1900, do Austrálie přijel v prosinci a oficiálně se funkce ujal 1. ledna 1900[pozn. 3]. V souvislosti se jmenováním do funkce generálního guvernéra získal Bodlákový řád a Viktoriin řád. Oproti svému předchozímu působení v provincii Victoria tentokrát neodhadl citlivé poměry, ignoroval systém politických stran a jeho popularitě nepřidalo ani povýšené aristokratické vystupování. Nakonec odstoupil z poměrně malicherného důvodu, kdy požadoval vydržování dvou guvernérských rezidencí – v Sydney (jako největším městě) a v Melbourne (tehdejším hlavním městě). Australský parlament to pro finanční nákladnost odmítl odsouhlasit a Hope neočekávaně v květnu 1902 na funkci rezignoval. Formálně ale zůstal v úřadu zůstal do ledna následujícího roku, dočasně jej zastupoval Hallam Tennyson.

Hope si byl vědom toho, že jako státník v Austrálii selhal, což těžce nesl zvláště s ohledem na fakt, že usiloval o nejprestižnější post v koloniální správě, úřad indického místokrále (tuto funkci později zastával jeho syn). V roce 1902 byl nicméně povýšen na markýze z Linlithgow a od února do prosince 1905 zastával v Balfourově vládě úřad ministra pro Skotsko. Ze zdravotních důvodů se poté již dále veřejně neangažoval a zemřel ve věku 47 let v jižní Francii.

Zastával řadu čestných postů ve Skotsku, kde byl například zástupcem místodržitele v hrabstvích Lanarkshire, Haddingtonshire a Linlithgow. Po návratu z Austrálie byl v letech 1904–1908 zástupcem guvernéra Royal Bank of Scotland.

Je po něm pojmenována ulice Linlithgow Avenue v Melbourne, kde také stojí jeho jezdecká socha.

V roce 1886 se oženil s irskou šlechtičnou Hersey Eveleigh-de Moleyns (1867–1937), která byla švagrovou konzervativních politiků 1. barona Grettona a 1. barona St Audries. Měli spolu čtyři děti, starší syn Victor (1887–1952) byl dědicem titulů a později místokrálem v Indii. Mladší syn lord Charles Hope (1892–1962) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti majora. Dcera Mary Dorothea Hope (1903–1995) byla manželkou 16. hraběte z Pembroke.