Johannes Virolainen

Johannes Virolainen (31. ledna 1914, Vyborg – 11. prosince 2000, Lohja) byl finský politik. V letech 1964–1966 byl premiérem Finska. Zastával i řadu dalších vládních postů: ministr školství (1953, 1954, 1956–1957, 1968–1970), zahraničních věcí (1954–1956, 1957, 1958), zemědělství (1961–1962, 1962–1963, 1976–1977, 1977–1979), financí (1972–1975) . Mezi finskými politiky drží rekord v délce působení ve vládě. Stejně tak drží rekord v délce držení parlamentního křesla (42 let).[1] V období 1966–1968 a 1979–1982 byl předsedou finského parlamentu. Byl představitelem strany Agrární liga (od 1965 přejmenována na Stranu středu, od 1988 na Finský střed). V roce 1982 byl kandidátem Strany středu na prezidentský úřad, ale ve volbách byl poražen kandidátem sociální demokracie Mauno Koivistem.

Johannes Virolainen
Předseda vlády Finska
Ve funkci: 12. září 1964 – 27. května 1966
Prezident	Urho Kaleva Kekkonen
Vicepremiér	Ahti Karjalainen
Předchůdce	Reino Ragnar Lehto
Nástupce	Rafael Paasio
Stranická příslušnost
Členství	Suomen Keskusta
Narození	31. ledna 1914 Sverdlovo
Úmrtí	11. prosince 2000 (ve věku 86 let) Lohja, Finsko Finsko
Alma mater	Helsinská univerzita
Profese	politik a diplomat
Commons	Johannes Virolainen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Proslulé byly jeho napjaté vztahy s prezidentem Urho Kekkonenem, s nímž je rozdělovaly názory na vztah k Sovětskému svazu.

Narodil se v Karélii, jež je dnes (od finsko-sovětské války) součástí Ruska. Nikdy se nezřekl naděje, že se jeho rodný kraj Finsku vrátí. Byl absolutním abstinentem a s oblibou prohlašoval, že se napije alkoholu teprve v momentě, až se Karélie stane znovu součástí Finska.